Hamlet, dle originálu tedy vlastně Tragédie o Hamletovi, princi dánském (z anglického The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark), je tragédie anglického dramatika Williama Shakespeara vydaná někdy mezi lety 1599 a 1602. Motiv je ale starší – slavný Alžbětinec si ho půjčil ze starodávného skandinávského příběhu Ur-Hamleta, přesněji "Amleta", prince jutského, z kroniky Saxa Grammatica (1150–1220).
Hra plná otázek
Hamlet je populární již od Shakespearových dob. Čím tahle složitá, filozofická hra po čtyři sta let diváky a čtenáře fascinuje? Na první pohled jde vlastně o detektivku – mladý princ, truchlící po svém otci, kterého na trůně vystřídal strýc, zjišťuje, že tatínek byl zavražděn. A vrahem je právě strýček. Rafinovaně proto chystá past vedoucí k jeho usvědčení. Jenže všechno se mu vymkne z rukou ve chvíli, kdy sám zabije.
I to by stačilo na nehynoucí popularitu, krimi máme všichni rádi. Jenže Hamlet klade i další otázky, než kdo je vrah… Co ještě člověk zvládne? Má smysl něco dělat nebo se jen poddat osudu? Být nebo nebýt? Odpovědi nejsou – a proto je Hamlet tak skvělou hrou.
Na Hradě v civilním pojetí
Na Pražský hrad se Hamlet vrací v režii Michala Vajdičky a se skvělým obsazením. Jde o civilní inscenaci, zasazenou do současnosti, kde se nepíší dopisy, ale sms, a vraždí se pistolí, ne kordem. Přesto odpovídá duchu předlohy tím, jak nutí diváka přemýšlet – a zjišťovat, že svět kolem něj je vykloubený a šílený.
Jaroslav Plesl ztvárnil mladého dánského prince jako mladého intelektuála, jehož břitký rozum ho dovádí do pasti, v roli jeho strýce a manžela jeho matky pak uvidíte skvělého Hynka Čermáka, královnou matkou je Lenka Vlasáková a chuděrou Ofélií, co nešťastně miluje prince Hamleta, Veronika Čermák Macková.
Hraje se v překladu Martina Hilského, dvorního překladatele Letních shakespearovských slavností, kostýmy navrhla výtvarnice Katarína Hollá, scénu Pavol Andraško a hudbu složil Michal Novinski.