Kmenový režisér divadla David Jařab, který je i autorem textu, vypráví příběh tří žen a jednoho muže. Příběh Alice, Hany a Marty (Barbora Bočková, Johana Matoušková, Magdalena Sidonová), které si prošly peklem. A muže (Miloslav König a Michal Balcar), jenž tu už vlastně není, takže netřeba se bát…

Hra, která klade otázky

David Jařab se vydává na poměrně divadelně neprobádané území. Pohybuje se na tenkém ledě – co ještě není a co už je domácí násilí? Hádáme se doma přece všichni, mezi muži a ženami to takto fungovalo vždy a jedna facka nic není. Anebo je?

Inscenace klade otázky po původu násilí – opakujeme rodinné vzorce, chováme se jako naši rodiče anebo je naše doba jiná? Vybíjíme si frustrace anebo je homo sapiens vlastně pořád ještě zvíře a násilí je to, kde se to projeví nejvíc? Musí být na násilí vždycky dva aneb „dostala, co si zasloužila“?

Nepříjemná čísla

Podle nedávné studie organizace proFem zažilo v České republice nějakou formu domácího násilí od 18. roku věku až 40 % žen. V přepočtu na populaci to znamená, že 1,4 milionu žen někdy v životě alespoň jednou zažily domácí násilí, kdy se staly přímo ohroženými oběťmi.

Nejčastěji jde o opakované ponižování, ale také o fyzické napadání a sexuální nátlak, vedoucí až ke znásilnění, a to u alarmujících 8 % žen. 4 % pak partner ohrožoval zbraní. Podle průzkumu je ročně oběťmi domácího násilí 11 % žen, tedy celkem asi 400 000 … Jde tedy rozhodně o téma, o kterém je třeba mluvit.

Je nutné změnit myšlení

Násilí na ženách bylo často okrajovým tématem i u Jařabových předešlých her, jejichž aktéry a hlavními hrdiny byli hlavně muži. Teď, poprvé, napsal text se třemi hlavními hrdinkami, a násilí, zvlášť to sexuálního původu, se stalo tématem hlavním.

„Myslím, že je důležité společné přemýšlení žen nad stereotypy patriarchální společnosti a jejich důsledky, přemýšlení o neochotě, ale také mnohdy ochotě snášet tyto stereotypy, a potřebě společně se jim postavit a odvrhnout je,“ říká autor hry. Podle něj je ale důležité i to, aby o této věci začali přemýšlet také muži. I ti jsou obětmi těchto stereotypů, „lokálně-kulturních zvyklostí“ a patriarchální výchovy. A o to se snaží svým textem.