Vladislav Vančura byl tvůrcem jazykově experimentujících poetických próz z historie i současnosti, dramatik a filmový scénárista. Po otci pocházel ze starého protestantského rodu písmáků.

Dětství prožil v Davli, kde byl otec hospodářským správcem. V dospívání hledal obtížně životní orientaci. Roku 1915 dokončil gymnázium a vystudoval Lékařskou fakultu UK, kterou absolvoval roku 1921. Téhož roku se oženil a s manželkou provozoval lékařskou praxi na Zbraslavi. Od roku 1929 se věnoval pouze literatuře.

Devětsil a rozchod se stranou

Vančura byl prvním předsedou uměleckého spolku Devětsil, spolutvůrcem programu avantgardní literatury. Spolupracoval též s komunistickým hnutím, ale roku 1929 podepsal prohlášení proti novému gottwaldovskému vedení a byl z KSČ vyloučen.

Z celé Vančurovy tvorby vyvěrá touha odstranit vše, co brání rozvoji svobodné lidské přirozenosti a aktivity. Nápadný je jeho jazyk čerpající z archaismů biblické češtiny, ale i z hovorové řeči. Čerpal i z tradice velkého evropského románu i současných podnětů expresionismu a dadaismu.

Popraven za odbojovou činnost

Za okupace byl Vančura činný v odboji. V květnu 1942 za stanného práva byl zatčen a 1. června téhož roku popraven.

To vše ale letní lehkost jeho nejslavnějšího románu, známého i z filmového zpracování Jiřího Menzela, nepoznamenalo. Rozmarné léto vypráví příběh tří dnů a tří nocí, v nichž zálety a milostná dobrodružství s nenadálými hosty nakrátko rozbouří poklidný život v malém městečku na řece Orši, Krokových Varech. Život kanovníka, bývalého majora, lázeňského a jeho žárlivé ženy Kateřiny zcela naruby obrátí kouzelník a krásná Anna.

Říční lázně na Zbraslavi byly inspirací

Říční lázně pana Antonína Šůry alias Důry, jak ho přejmenoval ve své novele Vladislav Vančura, stávaly od konce 19. století na Zbraslavi, na levém břehu Vltavy, proti vrchu Závist.

Zbraslav se pro své přírodní krásy a díky dobrému spojení parníkem, po silnici nebo po železnici stala především v meziválečném období oblíbeným cílem nedělních výletů Pražanů. Stálou pobřežní plovárnu si později pan Šůra postavil pod vrchem Závist, v romantickém místě obklopeném skalami a zalesněnými vrchy, na dohled od zbraslavského nádraží i přístaviště parníků.

Pronajímal zde dřevěné kabinky a zájemce z řad dětí i dospělých učil plavat. Používal k tomu bidlo, k němuž bylo připevněno lano, jež měl budoucí plavec obtočeno kolem pasu. Na jeho plovárnu rádi chodili nejen Vladislav Vančura a Saša Rašilov, kteří na Zbraslavi nastálo bydleli, ale také jejich přátelé, kteří sem zajížděli, aby zde strávili rozmarné letní chvíle. Lázně byly v provozu až do roku 1954.

Jan Potměšil exceluje

Divadelní verze je k vidění pouze v létě. Za shlédnutí stojí kvůli Janu Potměšilovi v hlavní roli – alternuje s neméně skvělým Miroslavem Hanušem. V dalších rolích se představí Eliška Boušková jako provazochodkyně Anna anebo Eva Elsnerová jako paní Důrová. Menší roli hostinského si zahrál i režisér a principál divadla Jakub Špalek.

 

Podívejte se na webové stránky: www.divadlovceletne.cz