V jarních měsících vždy poprvé vstupují na divadelní prkna studenti třetích ročníků DAMU, aby se představili „normálnímu“ publiku a případně se předvedli před zástupci divadel, do kterých jednou nastoupí do angažmá. Co nachystali letošní mladí umělci?

Lámající se doby

První premiérou nastupujícího třetího ročníku Katedry činoherního divadla je skoro 120 let stará, ale stále aktuální hra ruského klasika Antona Pavloviče Čechova Višňový sad. Hru nastudovala režisérka Aminata Keita, jejíž klauzurní inscenace Jak se vám líbí a Bratři Karamazovi se na DAMU a v Divadle Kolowrat stále úspěšně reprízují.

„Višňový sad je zlom epoch, je to člověk mezi kolesy dějin – jsme přesvědčeni, že tento velmi intimní, těžko popsatelný lidský pocit, když se lámou doby a člověk neví, kam směřuje svět, je jeden z nejsilnějších pocitů dnešní doby,“ vysvětluje mladá režisérka.

Velké drama v DISKU

Čechovova hra je velkým návratem klasického dramatu na prkna DISKu. Děj se odehrává na ruském venkově, na panství statkářky Raněvské, které se má co nevidět prodat, protože je zatížené dluhy. A pak je tu ještě višňový sad, starý a krásný, který má ustoupit moderním rekreačním domům pro městské boháče.

Ruský venkov nám ve hře mizí před očima a nepraktické postavy nejsou sto zabránit tomu, aby se dějiny hýbaly tak, jak je jim předurčeno – a přesto nebo právě proto hře nechybí ani humor, byť poněkud hořký.

Měsíc fascinuje od pradávna

Studenti alternativního a loutkového divadla vsadili na původní text, vycházející z odvěké fascinace jedinou přirozenou družicí Země, tedy Měsícem. K 50. výročí přistání člověka na Měsíci tak vznikla autorská inscenace Moře klidu, která v režii a dramaturgii dua Štěpán Gajdoš a Ludvík Píza popisuje pomocí pohybu, gesta a výtvarna vztah lidstva k našemu odvěkému souputníkovi, opředenému mýty a legendami, po kterém toužíme už odedávna a kterého jsme se letmo prvně dotkli před půl stoletím. Měsíc se ale od Země pozvolna vzdaluje…

Mozaika obrazů

„Inscenaci koncipujeme jako mozaiku obrazů a událostí. Snažíme se zachytit různé perspektivy, jakými se lidé dívají na Měsíc, jako bychom mapovali historii člověka a jeho touhu přesáhnout hranice pozemskosti. A nutně i svoje vlastní limity. Touhu nahlédnout na řád věcí svrchu, i když ten výsledný pohled nemusí přinést to, co jsme původně očekávali,” vysvětluje dramaturg Ludvík Píza.

Zajímavá je také scénografie, která využívá principu live cinema, tedy živého snímání předmětů a akcí v průběhu představení. Kromě práce s kamerou jsou důležitým jevištním komponentem i různé předměty spojené s výpravou na Měsíc.

Inscenaci doprovází původní hudba uskupení Kora et le Mechanix, pod jejímž názvem se skrývá dvojice hudebníků Filip Homola a Michal Kořán.