František Palacký byl významný český historik, politik, spisovatel a organizátor veřejného kulturního a vědeckého života v soudobé Praze. Je považován za zakladatele moderního českého dějepisectví.
Přednášku o pomníku Otce národa si 26. března můžete vyslechnout od zkušené kunsthistoričky Terezy Kučerové, která nám v náznaku odpověděla na několik otázek týkajících se této významné veřejné plastiky.
Jaké byly okolnosti vzniku pomníku Františka Palackého?
Úmysl postavit pomník úzce souvisel se smrtí Františka Palackého v roce 1876. Zároveň je to doba, kdy je budován stejnojmenný most, jehož mýtné budky zdobila čtveřice monumentů od Josefa Václava Myslbeka (sousoší Přemysl a Libuše, Lumír a Píseň, Záboj a Slavoj, Ctirad a Šárka; poškozena při bombardování v roce 1945, dnes na Vyšehradě).
Soutěž byla vypsána roku 1897. Návrh musel korespondovat se jmenovanými sousošími na Palackého mostě a po urbanistické stránce musel akceptovat nově vznikající náměstí. Na druhou stranu byla umělcům dána poměrně velká volnost co do výběru námětu i materiálu.
Kolik se tehdy sešlo soutěžních návrhů?
Čtrnáct. A z nich oslovily porotu nejvíce dva. Byl to návrh Stanislava Suchardy a Aloise Dryáka s názvem „Minulosti, přítomnosti a budoucnosti“, kterému konkuroval návrh Ladislava Šalouna a Aloise Dlabače „Zní vlasti naší Tvé slávy hlas“. Po dalších úpravách byl roku 1901 vyhlášen vítězem návrh „Svému buditeli a vůdci vzkříšený národ“, který vytvořil Stanislav Sucharda s pomocí Aloise Dryáka. O jedenáct let později, 1. července 1912, byl pomník slavnostně odhalen.
Čím je pomník zajímavý? Má nějakou zvláštnost?
Všechny pomníkové realizace této doby jsou velmi zajímavé. Důležitá je pro nás zejména myšlenka. V případě pomníku Františka Palackého se Stanislav Sucharda rozhodl realistickou sedící postavu Otce národa umístit do středu pomníku. Hlavní myšlenku nám mají předat zejména doprovodné postavy. Například sousoší nad hlavou Palackého představuje alegorii Génia historie a Hlasy dějin. Zajímavá je postava Historie, stařeny se skloněnou hlavou, v zadní části pomníku. Sochu Františka Palackého obklopují postavy bezprostředně související s jeho dílem. Vidíme zde na straně jedné skupinu Germanizace, která je symbolem útlaku českého národa, na straně druhé pak Probuzení. Pomník je zajímavý z mnoha aspektů. Ať už užitím uměleckého jazyka, který je inspirován tvorbou A. Rodina, volbou materiálů, řadou zajímavých spolupracovníků, ale i problémy, které realizaci provázely.
Váže se ke vzniku nějaká zajímavá historka?
Zajímavé je, že během samotné realizace se začalo živě diskutovat o zásadní změně umístění. Jako vhodnější se v roce 1906 jevilo prostranství před Rudolfinem. Základní kámen byl však roku 1898 položen na původně plánované místo. Stanislav Sucharda a Alois Dryák vypracovali návrhy nové, které akceptovaly jiné umístění díla. Nová diskuze o reprezentativnějším umístění pomníku, k níž se přikláněl i Sucharda s Dryákem, autorům dodala tvůrčí elán. Záměr však definitivně zamítla Městská rada, která v březnu roku 1907 pohřbila všechny naděje a úsilí vkládané do této myšlenky…
Co dalšího na přednášce prozradíte?
Posluchači se na přednášce dozví řadu dalších zajímavostí. Promítnou se dobové fotografie, představí se další soutěžní návrhy, pozornost se bude věnovat urbanisticky problematickému umístění na Palackého náměstí. Dozví se také, jaký byl osud pomníku během německé okupace a kdo jej pro budoucí generace zachránil.