Začíná se na zastávce Spojovací a končí se v aplikované utopii squatu Klinika. Plánovaná doba procházky je zhruba tři a půl hodiny.

Sochy ze 70. a 80. let

Projekt Vetřelci a volavky se snaží sbírat informace o sochách z dob socialismu, nacházejících se ve veřejném prostoru, mapuje je a snaží se je popularizovat. Autoři tak doufají ve změnu vztahu veřejnosti k těmto kulturním památkám, chtějí zabránit vandalství, kterému jsou vystaveny.

Objekty, které vlastně neexistují

Objekty zpravidla vznikly a byly zaevidovány jenom jako položka určitého architektonického projektu. A tak část z nich není v žádných registrech. O jejich existenci se na úřadech dozví, až když je na žádost občanů pro jejich havarijní stav musí nechat odstranit.

Co jsou to vetřelci?

A proč Vetřelci a volavky? Autoři projektu si pro své potřeby památky katalogizují a došli k tomu, že „pouliční“ tvorba v 70. a 80. letech byla vlastně typizovaná. A právě vetřelci a volavky byly jedněmi z nejčastějších typů soch.

„Vetřelci“ (sochy vejcovitých forem) měli evokovat optimistickou náladu nového života na tehdy vznikajících sídlištích. Motiv vajíčka, jako symbol plodnosti, se používá už od pohanských dob. Tyto sochy ale působí spíše depresivním parazitickým dojmem. Proto je sídlištní omladina nazvala Vetřelci, podle kokonů ze stejnojmenného filmu.

Sochy typu „Vetřelec“ jsou většinou inspirovány dílem Constantina Brancusiho. Českoslovenští sochaři, i když se nedostali na území západních imperialistů, mohli Brancusiho díla vidět v jeho rodném Rumunsku. Mezi hlavní líhniště „Vetřelců“ pro veřejné prostory patřily ateliery Františka Pacíka, Jaroslava Vacka a Milana Váchy.

Něžná krása volavek

„Volavky“ jsou plastiky vodních ptáků, rafinovaně kombinované s bazénky, vodními nádržemi a kašnami. Kořeny této obsese sahají až do roku 1958, kdy Vincenc Vingler pro velmi úspěšný Československý pavilon na výstavě v Bruselu vytvořil minimalistickou sochu Pták.

Princip sochy vodního ptáka následně několikrát použil pro architekturu různých sídlišť a inspiroval tím i mnoho jiných. Bohužel dost těchto soch bylo v minulosti odcizeno, či zničeno, protože ptačí sochy bývají kvůli tenkým nohám křehké.

A víte, co to je „mamutí kost“ anebo „ztratila klíče“? I to jsou typy soch, které můžete najít v pražských ulicích, pokud se do nich vydáte s Pavlem Karousem.

 

Podívejte se na webové stránky: www.ghmp.cz