Slovo „herbář“ je počeštěné latinské herbarium, od slova herba, česky „bylina“. Nejstarším českým herbářem je Herbář aneb Bylinář Pietra Andrea Mattioliho, vydaný v Praze roku 1562 Jiřím Melantrichem z Aventina a do češtiny přeložený Tadeášem Hájkem z Hájku. Tento herbář obsahuje černobílé dřevoryty rostlin s popisy.

Od 17. století se pak význam herbáře posouvá k dnešnímu pojetí - tedy sbírka sušených rostlin. První takové herbáře vytvořené Čechy jsou herbář rostlin ze Sibiře a ruských stepí od Petra Simona Pallase a herbář moravského misionáře Jiřího Camela, obsahující kolekci rostlin z Filipín. Prvním „českým“ herbářem se pak na počátku 18. století stává kolekce sušených rostlin Jana Františka Bečovského, kněze řádu křížovníků s červenou hvězdou.

Léčivé byliny a historie

Herbář ale může mít i přenesený význam a stát se uměleckým dílem. Tak jako u Zdeny Kolečkové, která je autorkou výstavy Podivná botanika a jiné příběhy. Expozici, jež je v Colloredo-Mansfeldském paláci k vidění do 17. června, tvoří instalace, v nichž rostliny (především léčivé byliny) sehrávají úlohu hybatele konkrétního děje, autorkou zasazeného do běhu dějin 20. století, do naší přítomnosti a rovněž do blízké budoucnosti.

Workshop tematizuje osobní vzpomínky

A právě „historickými“ herbáři z této výstavy se inspiruje workshop, zaměřený na téma vzpomínek, příběhů a osobního vztahu k místu. Ve výtvarných reakcích účastníci naváží na autorčiny umělecké realizace, rozkrývající environmentální či sociologické souvislosti Ústeckého kraje, který byl v minulosti značně drancován a i přesto patří mezi přírodní a krajinné klenoty střední Evropy.

Účastníci této dílny budou tvořit studijní kresby léčivých bylin, ke kterým připojí ručně psané texty, týkající se jejich účinků. Tradiční výtvarné přístupy doplní také prožitkovými akcemi, navazujícími na autorčiny zahradnické experimenty. Budou tak sázet neznámá semena a čekat, co z nich vyroste.