Báseň Stabat mater, která líčí utrpení matky Kristovy pod křížem, na němž umírá její syn - latinské spojení „Stabat mater dolorosa“ znamená (volně přeloženo) „/pod křížem/ stojící matka bolestná“, pochází ze 13. století. Během staletí vzniklo více než dvě stě skladeb, které se tímto hymnem inspirovaly.
Dvořákovo Stabat mater patří k nejznámějším a umělecky nejsilnějším. Dílo začal tvořit v únoru 1876. Za impuls ke zhudebnění sekvence bývá považováno úmrtí skladatelovy dvoudenní dcerky Josefy. Roli sehrála i Dvořákova varhanická funkce v kostele sv. Vojtěcha, při níž se setkal s mnoha inspirativními duchovními díly. Na konečné vypracování skladby měla jistě vliv tragédie Dvořákových v létě 1877, kdy jim během dvou měsíců zemřely další dvě děti.
Skladba poprvé zazněla v Praze den před Vánocemi roku 1880, v březnu roku 1883 slavila obrovský úspěch v Londýně a v dalších letech byla s podobným úspěchem prezentována v koncertních sálech v USA i Evropě a dodnes je pravidelnou součástí mezinárodních přehlídek a festivalů.
Dvořákovo Stabat mater je uváděno především v době Velikonoc a tuto tradici drží od roku 1992 i Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Emočně i hudebně nabitá skladba pro čtyři sólisty, sbor a orchestr zazní ve Smetanově síni Obecního domu na Škaredou středu v podání Pražského filharmonického sboru a Pražských symfoniků pod taktovkou dirigenta Tomáše Braunera.