Operní dílo z pera Johanna Josefa Fuxe mělo původní premiéru 28. srpna a 2. září roku 1723 na Pražském hradě. Costanza e Fortezza byla uvedena v době pobytu císaře Karla VI. v Praze, kde se dal korunovat českým králem, samotná opera byla ovšem dedikována císařovně. Přesto se o ní tradičně hovoří jako o korunovační, ačkoli její příběh pojednává o vzniku římské republiky. Význam opery Costanza e Fortezza pro rozvoj hudebního divadla v Čechách byl enormní. Po jejím uvedení začala na území Čech a Moravy veliká móda operních inscenací, jejichž nedílnou součástí byla i taneční čísla. Šlechtici začali ve velké míře pěstovat italskou operu na svých sídlech v privátních divadlech a díky hraběti Františku Šporkovi došlo v Praze v následujícím roce (1724) k otevření prvního veřejného operního divadla v českých zemích. Opera je unikátní inspirací i dnes, protože je zachována řada materiálů – její partitura byla dochována kompletní a na počátku 20. století vydána tiskem. Velmi vzácné jsou také originální dobové rytiny zachycující scénografii dvorního divadelního architekta Giuseppa Galli Bibieny i jednotlivé obrazy opery.

Musica Florea a Hartig Ensemble chystají premiéru dalšího skvostu barokní hudby Děj se odehrává roku 508 př. n. l. Dva roky před tím Římané svrhli nenáviděného etruského krále a krutovládce Tarquinia a nastolili republiku. Její oporou je hrdý konzul Publius Valerius (Publio Valerio). Vyhnaný král touží nastolit znovu svou vládu, uzavře spojenectví s etruským králem Porsennou a oba stojí před branami Říma. Společně bojují o znovunastolení ideje monarchie proti Římanům, kteří hrdinně brání – a ubrání – svou mladou republiku. Libreto je dílem italského básníka Pietra Pariatiho, který vycházel ze spisů antických autorů, jako jsou Plútarchos a Titus Livius, vystupují v něm více i méně známé postavy římských letopisů, stejně tak jako mnoho alegorických postav, jak je v barokním divadle charakteristické.

Na rekonstrukci inscenace se již tradičně podílí taneční soubor Hartig Ensemble. Rekonstrukce tanečních čísel se ujala jeho umělecká vedoucí, historička Prof. Helena Kazárová, která se podílela na choreografii, dramaturgii a režii celé řady společných inscenací obou souborů (např. Terpsichora G. F. Händela, La Danza Ch. W. Glucka, Dioklecián H. Purcella, Armida G. Scarlattiho ad.). Režijního nastudování se tentokrát chopil slovenský operní režisér Tomáš SurýKlaudií Račić-Derner (slovenská sopranistka, oceněná v roce 2001 Thálií, která zde spolupracuje jako pomocná režisérka a koučka). Na inscenaci se podílí také kostýmní výtvarník Roman Šolc, člen francouzské Académie Desprez specializující se na dobové inscenace a častý spolupracovník Národního divadla.

Dirigent, sbormistr a violoncellista Marek Štryncl, který se dlouhodobě zabývá historicky poučenou interpretací hudby, psal o díle skladatele J. J. Fuxe již svou diplomovou práci na AMU v Praze a barokní hudbou se zabývá dlouhodobě. Soubor Musica Florea založil v roce 1992, brzy vznikl sbor Collegium Floreum. Musica Florea uvedla v novodobé premiéře řadu u nás i ve světě neznámých barokních a klasicistních děl. Dosud nejnáročnější bylo podle Marka Štryncla uvedení Sub olea pacis et palma virtutis J. D. Zelenky v roce 2000 ve Vladislavském sále.

Musica Florea a Hartig Ensemble chystají premiéru dalšího skvostu barokní hudby V roce 2014 divákům poprvé předvedl mobilní barokní scénu Florea Theatrum (konstrukční řešení scény Marie Pechová a Václav Krajc) s ručně malovanými dekoracemi Jiří Bláhy. Jehož základem je převozná dřevěná divadelní scéna s vlastní výškovou konstrukcí, která je inspirována stavebními technologiemi vrcholného baroka. Je založena na esteticky působivém efektu hloubkové perspektivy, který je vytvářen důmyslnou kombinací bočních kulis, prospektů a sufit. Bohatost dekorací, historická malířská technika, původní osvětlení založené na součinnosti svíčkových a zrcadlových systémů, to vše autenticky zpřítomňuje poetiku jevištní architektury historických divadel. Vzorem se staly po několik staletí dochované, popřípadě dle dobových parametrů obnovené scénické konstrukce a mašinérie v Českém Krumlově, Litomyšli nebo švédském královském paláci v Drottningholmu.

Diváci se budou moci v nové inscenaci obdivovat umění devíti pěvců, mezi nimiž najdeme jména předních umělců, kteří se buď na umění barokního zpěvu specializují, nebo jsou všestrannými interprety operních divadel. Jelikož je Fuxova opera koncipována jen pro dvě sopránové ženské role (Valérie, Clélie) a další zpívali v roce 1723 muži, mezi nimiž byli slavní kastráti (Orsini, Carestini, Domenico ad.) bylo nutné obsadit tři role rovněž zpěvačkami. V opeře je také velmi mnoho sborů (tehdy účinkovalo 100 zpěváků), což přispívá k emocionální síle díla – většina sboristů byla v orchestřišti a postranních lóžích, ve Světcích tomu bude rovněž tak. Dílo obsahuje také řadu tanečních výstupů, které měly v baroku zejména alegorický význam. Realizuje je šestice tanečníků ze souboru Hartig Ensemble. Inscenátoři usilují o co nejkvalitnější stylové hudební provedení, byť v početně skromnějších podmínkách než v roce 1723, spolu s citlivou adaptací tohoto díla do prostorově omezenějšího, ale krásného prostředí mobilní scény Florea Teatrum. Hlavní snahou je zdůraznit nadčasové kvality a zároveň respektovat zásadní stylotvorné principy v rámci harmonie dramatické akce, výtvarné stránky, tance a hudby.

Stálost a síla – Costanza e Fortezza
Libreto: Pietro Pariati
Hudba: Johann Josef Fux
Hudba k baletům: Niccolo Matteis
Novodobá premiéra: 31. 7. a 2. 8. 2015 od 19.00 hod, Světce u Tachova - jízdárna