PKF – Prague Philharmonia se těší z nové nahrávky; na CD s francouzskými operními áriemi doprovází hvězdného tenoristu Bryana Hymela

Sólový debut Bryana Hymela vydaný na prestižním labelu Warner Classics představuje nápaditě sestavený repertoár francouzských operních árií, s nímž tenorista zazářil mimo jiné na pódiích Metropolitní opery, Covent Garden a Bavorské státní opery. Název Heroïque vzešel ze samotného faktu, že vybrané kusy vyžadují vzrušující hrdinskost hlasu i stylu – a skutečně špičkový hlasový rejstřík, protože album obsahuje celkem 19 vysokých c.

Bryan Hymel se s typem repertoáru zastoupeným v tomto recitálu sžil během několika málo let. Pečlivě sestavený výběr skladeb demonstruje jeho kvality v áriích s francouzským textem od Verdiho, Rossiniho, Berlioze, Meyerbeera, Gounoda a Masseneta a tojice skladatelů – Reyera, Bruneaua a Rabauda, jejichž díla zaznívají jen vzácně.

Díky celkovému provedení a umělecké kvalitě na sebe nahrávka v zahraničí strhla pozornost a z úst odborné kritiky se jí dostává pochvalných projevů. Jen během několika málo dní po svém zrodu se vyhoupla v žebříčku prestižního magazínu Billboard do top desítky. „Faustovo vzývání přírody z Berliozova Prokletí je podáno nádherně procítěně, s legatem, pro jaké by člověk zemřel, navíc se špičkovým výkonem dirigenta Emmanuela Villaumea a orchestru PKF - Prague Philharmonia," ocenil kupříkladu Robert Levine na prestižním zpravodajském serveru Classics Today.

„Na tomto albu najdeme hodně raritních skladeb a myslím, že díky tomuto repertoáru zazpívanému tímto typem hlasu není možné jinak, než si jej zamilovat,“ myslí si Emmanuel Villaume, který při nahrávání dirigoval. „Je mi velkým potěšením, že se pro natáčení podařilo získat právě PKF, orchestr významný pro svou flexibilitu, schopnost pro velmi rychlou změnu stylů, ale také pro jeho obětavost a tvoření hudby v komorním duchu. Měl jsem již dříve tu čest s PKF spolupracovat velmi často a natočit s ním několik alb a jeho spojení s Bryanem je velmi silné a příjemné. Bylo to deset dnů velmi intenzivní práce, ale všichni jsme byli nadšení,“ dodává budoucí šéfdirigent PKF – Prague Philharmonia. Deska vznikala v srpnu 2014 ve Smetanově síni Obecního domu a na mezinárodním trhu byla oficiálně vydána 23. února.

Hymelův stávající repertoár se však v žádném případě neomezuje na role ve francouzštině – v Metropolitní opeře nedávno zpíval Rodolfa v Bohémě, jeho princ ve Dvořákově Rusalce přiměl Financial Times napsat, že „stojí za to překonat třeba i kontinenty, abyste mohli slyšet jeho výtečnou a niternou bohatost hlasu“. Ztvárnění role prince, Aenea z Berliozových Trójanů a Roberta z Meyerbeerovy opery Robert ďábel v Londýnské královské opeře mu vyneslo v roce 2013 cenu Olivier Award za výjimečný přínos (Olivier Awards představují nejprestižnější ocenění na poli divadla, opery a tance ve Velké Británii). Tuto cenu doplnilo další významné ocenění z roku 2013 Beverly Sills Artist Award udělené Hymelovi za úspěchy v Metropolitní opeře.

Jméno Bryana Hymela, absolventa Filadelfské pěvecké akademie, se díky výjimečnému opernímu talentu proslavilo již v roce 2012, kdy ztvárnil Aenea v Londýnské královské opeře. V roce 2010 nastudoval tutéž roli v Amsterdamu, ale v Londýně nahradil samotného Jonase Kaufmanna, který tehdy zrušil celou řadu představení. Hymelův úspěch v Trójanech v Covent Garden následoval o šest měsíců později další triumf, tentokrát v Metropolitní opeře. Byl to jeho debut v nejslavnějším operním domě USA, kde se skutečným operním hrdinstvím na poslední chvíli zastoupil dalšího významného tenora Marcella Giordaniho.

„Aeneas, trojský hrdina, patří k nejnáročnějším partům pro tenory vůbec, protože kombinuje tak odlišné styly zpěvu: hrdinské pasáže, během nichž musí jeho hlas vyniknout přes Berliozův orchestr se silou a jasností wagnerovského tenora, a zároveň jemnou lyriku ve francouzském stylu...,“ uvedl na Hymelovu adresu list New York Times.

Aenea obvykle zpívá „hrdinský tenor“, jak dnes tento pojem chápeme (řekněme Jon Vickers nebo Plácido Domingo), ale Arnold ve Vilému Tellovi je hrdinský v jiném smyslu a u tenora je skutečně vrcholně nezvyklé zvládnout obě tyto role – natož v nich zazářit. Jak Bryan Hymel podotýká, Arnoldova árie „Asile héréditaire“ a cabaletta vyžadují, aby tenor zvládl celých devět vysokých c. Že se s náročným partem Rossiniho vypořádal úspěšně, je zřejmé z recenze představení Vilém Tell v Bavorské státní opeře v roce 2014: „Bryan Hymel se chopil vražedně vysokého Arnoldova partu bravurně a virtuózně; je zážitek jej slyšet,“(Financial Times); „Bryan Hymel byl v náročné roli Arnolda Melchtala vynikající... předvedl záviděníhodný smysl pro lyrické frázování, bez slyšitelného napětí v četných vysokých polohách.“ (Opera News)

S rolí Arnolda se pojí duchové dvou francouzských tenorů z dob Rossiniho – Adoplha Nourrita a Gilberta Dupreze, s výběrem repertoáru pro Héroïque ale pomohly také nahrávky dvou vynikajících francouzských tenorů 20. století Césara Vezzaniho a Georgese Thilla – mimo jiné árie z opery Ernesta Reyera (1823–1909) Sigurd, Útok na mlýn Alfreda Bruneaua (1857–1934) a Rolande et le mauvais garcon Henriho Rabauda (1873–1949); společně s „Inspirez moi, race divine“ z Gounodovy Královny ze Sáby (partem, který nahrál i Caruso) tvoří neodolatelné lákadlo pro všechny milovníky operní exotiky.