Bibliofilie jsou krásné knihy, sběratelské kousky, které splňují několik podmínek – jsou v pevné vazbě, tištěny na kvalitnějším papíře (například ručním), s grafickou a typografickou úpravou. A hlavně v menším nákladu, maximálně do 500 kusů, jednotlivé kusy bývají číslovány.
Extrémem je pak i autorská bibliofilie - což představuje pouze jeden jediný kus, obvykle pro vlastní potřebu autora. Bývá dosažitelný až po jeho smrti, což dále zvyšuje jeho sběratelskou hodnotu. Bibliofilie často doprovází signovaný grafický list.
Poprvé v roce 1894
Jádro sbírky Městské knihovny tvoří tisky především z 20. let 20. století, tedy z období, které je v Čechách považováno z hlediska vydávání bibliofilií za nejúspěšnější.
Za první českou bibliofilii je považována kniha Prostibolo Duše – básně od Arnošta Procházky z roku 1894.
A na přelomu 19. a 20. století se v cizině a později i u nás projevují tendence po renesanci krásné knihy – souvisí s průmyslově vyráběným papírem a zlevněním a zmasověním knižní produkce.
Moderní revue – zlatý věk české bibliofilie
U nás se vydávání bibliofilií věnovala zvláště Moderní revue Arnošta Procházky a Jiřího Karáska, se kterou spolupracovali výtvarníci jako K. Hlaváček, V. H. Brunner, F. Kobliha nebo Z. Braunerová. V edici knihovny Moderní revue vyšlo mezi lety 1895 – 1922 celkem 70 titulů, z nich některé v malém nákladu, jako například Rimbaudovy básně v próze nazvané Sezona v pekle s 57 výtisky.