Herec Boris Rösler rád tvrdíval, že divadlo je magické. A magický je i projekt v Obecním domě nazvaný Česká divadelní fotografie 1859 – 2017. Okamžitě vás vtáhne nejen na prkna, co znamenají svět, nechá vás nahlédnout i do duší herců, přiblíží zákulisí a momentky ze zkoušek, seznámí s divadelní architekturou.
Expozice, která se u nás v tak rozsáhlém měřítku představuje vůbec poprvé, prostě vypráví dlouhý příběh českého divadla od dob, kdy u nás vznikaly první fotografie...
Dřevotřísková maketa deskového fotoaparátu
Výstava Česká divadelní fotografie 1859 – 2017 se dělí na dvě části. Na historickou a v protilehlém křídle výstavní plochy na ni navazuje část současná.
Začněme tou historickou. Tu správnou dávnou atmosféru navodí už první pohled do místnosti, které dominuje obří maketa deskového fotoaparátu, jež je vyrobena z dřevotřísky. A právě na jejích prolamovaných stěnách jsou umístěny desítky historických fotografií, pořízených během více než půldruhého století. Seřazeny jsou chronologicky tak, aby vytvořily jeden velký divadelní obraz.
Nejstarší dochovaný divadelní snímek
Najdete tu skutečné fotografické skvosty. Tak například nejstarší dochovaný snímek s divadelní tematikou, jímž je podobizna herečky ochotnického Mikulášského divadla Floriany Jaichové z roku 1859. Tehdy se tahle mladá dáma nechala v Ateliéru Schwestka nafotit v nabíraných šatech, předstíraje hru na kytaru.
„Z období padesátých a šedesátých let 19. století jsou zachované většinou velice strnulé a strojené portréty. V případě Floriany Jaichové byl fotografem syn majitele divadla, tudíž byli na sebe zvyklí, a proto vznikly civilní portréty z denního života,“ uvedla teatroložka a kurátorka výstavy Anna Hejmová.
První Maryša
Portrétů slavných hereček, pěvkyň či primabalerin i jejich mužských protějšků výstava nabízí několik. Návštěvník tak má možnost nahlédnout do fotografických ateliérů druhé poloviny 19. století, protože právě herci byli jejich nejčastějšími návštěvníky.
Mezi nejslavnější patřil pražský Ateliér Langhans. Zvěčnit se tu v roce 1894 nechala třeba herečka Hana Benoniová, první Maryša vůbec. Tehdy si ji do titulní role této stejnojmenné divadelní hry vybrali sami bratři Mrštíkové. I tuto fotografii na výstavě uvidíte.
Snímek, který neměl nikdo vidět
Zajímavý je pak třeba i první snímek pořízený přímo z divadelního představení. Pochází z roku 1892 a je ze hry Imreho Madácha Tragédie člověka, kde roli jednoho z Andělů ztvárnila herečka Hana Kvapilová. Tehdy fotografii, která se zachovala v pozůstalosti hereččina manžela, režiséra a libretisty Jaroslava Kvapila, v Národním divadle pořídil Alfred Baštýř.
A ještě jedna zajímavost. Na portrétu je drobný hereččin dodatek: „Prosím tě, tohle nikomu neukazuj!“
Zaniklá divadla
Expozice ale není jen o portrétech herců. Autoři projektu vystavili třeba i zvěčněnou slavnost k položení základního kamene Národního divadla z 16. května 1868, či několik starých přístrojů a dalšího vybavení dobových fotografů.
A nechybí ani snímky divadelních budov. Mnohé jsou velmi cenné, už jen proto, že dnes už neexistují. Třeba Pištěkovo lidové divadlo na Královských Vinohradech, takzvaná Pištěkárna. Stávala mezi dnešní Slezskou a Korunní ulicí, v úrovni ulice Kladské a pojala 800 diváků.
Pištěkova společnost patřila na přelomu 19. a 20. století k těm nejvýznamnějším. V Pištěkárně se hrála především činohra, nějaký čas ale také opera a opereta. Divadlo bylo kvůli celkovému opotřebení v roce 1932 strženo.
Tvorba finalistů fotografické soutěže
Ve druhé části výstavy jsou pak k vidění nejlepší fotografie současných autorů. I tyhle snímky dokumentují divadelní svět jak před, tak i za oponou. Na rozdíl od první, historické, části, jsou tyto fotografie vystaveny na zdech a bílých panelech.
Současná tvorba prezentuje snímky finalistů a vítězů soutěžní Přehlídky současné divadelní fotografie, do které se přihlásilo 121 tvůrců s 1348 fotografiemi z let 2015 – 2017. Snímky soutěžily v kategoriích Inscenace, Portrét v roli a Volná tvorba s divadelní tematikou, s rozdělením na profesionální a studentské.
