„Upozorňujeme, že základní hodnotou vystavených děl je jejich pomíjivost. Budou se rozpadat, roztékat v dešti, budou vystaveny vlivům prostředí. Takový je dialog ve veřejném prostoru žánru brownfield,“ uvedli organizátoři expozice, kteří díla několika umělců záměrně vystavili vlivům okolí.
Jak vyprávět o minulosti?
Galerie Vrstvy paměti svůj provoz oficiálně zahájila začátkem října. A to pod širým nebem, na nádraží Praha-Bubny, kde čekaly na transport smrti tisíce pražských Židů.
„Navazujeme na příběhy, které se tu udály, ale také pracujeme s otazníkem, jak se dnes má vůbec o této minulosti vyprávět,“ řekl ředitel Památníku šoa Pavel Štingl. „Zároveň jde o území dlouhodobě neřešené, tak jsme si dovolili od něj udělat určitou intervenci. Vystavené sochy jsou pomíjivé a my budeme sledovat, zda jejich život bude kratší než přestavba nádraží,“ dodal.
Díla s dočasnou životností
Základní koncepce galerie se dotýká historického kontextu židovských transportů, impulzem pro hlavní téma a galerijní záměr je vědomí zániku, smrti nebo rozpadu životních hodnot. Výtvarná díla jsou vytvářená speciálně pro tento projekt tak, aby byla propojená s historickými událostmi z období 2. světové války.
Proto se autoři vydali cestou podobenství zkázy a jejich objekty mají předem určený čas existence. Jako materiál zvolili mýdlo, textilie, či rezavějící hmoty.
Autoři prvních vystavených děl jsou Lenka Hájek Kristiánová, Kryštof Kaplan, Daniel Pešta a Martin Janíček.