Anežka Česká, dcera krále Přemysla Otakara I., byla již za svého života mnohými považována za světici a věřilo se, že na její přímluvu došlo k řadě zázraků. O její svatořečení se neúspěšně snažili již Jan Lucemburský a její praneteř Eliška Přemyslovna, poté i jejich syn Karel IV. a později Leopold II.
Ale až roku 1874 dosáhl pražský arcibiskup kardinál B. J. Schwarzenberg toho, že Anežka byla prohlášena za blahoslavenou. K svatořečení, které se téměř krylo se sametovou revolucí, došlo 12. listopadu 1989 za pontifikátu papeže Jana Pavla II.
Současný malíř klasických ikon
Svatá Anežka Česká bývá zobrazována s modelem kostela v ruce, v řeholních šatech s korunkou, někdy s trpícími lidmi u nohou, anebo jak ošetřuje nemocné či sytí hladové. A tak ji zobrazují i ikony, které vytvořil Makarius Tauc.
Umělec se narodil v Praze roku 1957, kde vystudoval uměleckoprůmyslovou školu. Později emigroval do Švédska, kde se pod vedením finského ikonopisce zabýval tradiční ikonomalířskou technikou - tu studoval i v USA (ruský pravoslavný klášter v Jordanville) a Řecku (Svatá hora Athos). Od roku 1984 se věnoval výlučně malbě ikon.
Ikona pro papeže
V polovině 80. let, v průběhu příprav svatořečení Anežky České, byl právě Tauc požádán českou katolickou obcí ve Frankfurtu, aby namaloval deskový obraz sv. Anežky. Obraz měl být po svatořečícím obřadu darován českou obcí papeži Janu Pavlovi II. Na základě tohoto díla byl umělec požádán, aby namaloval svatořečící obraz Anežky České. Jeho zvětšená kopie je ve Svatopeterské bazilice ve Vatikánu.
K desátému výročí svatořečení sv. Anežky namaloval Tauc deskový obraz sv. Anežky pro katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. A nyní, ke třicátému výročí, jsou malířovy ikony, oslavující starobylé byzantské umění, k vidění v Muzeu Karlova mostu.