Kdo by neznal Letenský kolotoč! Atrakci, ze které se těšily děti už před více než sto dvaceti lety. Ano, tak daleko sahá její historie…

Lavice nahradila auta a kohouti

Podlahový kolotoč vyrobil řezbář Matěj Bílek v letech 1892 – 1893. Poprvé byl roztočen u zájezdního hostince Kravín na pražských Vinohradech. O dva roky později ho nechal jeho majitel Josef Nebeský přestěhovat na Letnou. Usoudil totiž, že tam je pro kolotoč vhodnější místo.

Původně byly součástí kolotoče figury koní a dřevěné lavice, ty však ve 30. letech minulého století nahradila auta, později přibyli ještě i kohouti. A nevozily se jen děti, zábavu zde nacházeli i dospělí, kteří se do dostatečně velkých figur pohodlně vešli také.

Chráněná technická památka

Dobové materiály poukazují na to, že stroj se zpočátku do chodu uváděl „tlakem obíhajícího sluhy“. V roce 1894 už se točil díky strojnímu pohonu. Jízdu doprovázelo vyhrávání orchestrionu, který však někdo v roce 1994 ukradl (Národní technické muzeum později koupilo orchestrion nový).

V roce 1991 se kolotoč stal chráněnou technickou památkou. Tu v roce 2004 získalo do své správy Národní technické muzeum a ještě v témže roce kolotoč kvůli špatnému stavu uzavřelo. Od té doby muzeum usiluje o jeho záchranu.

Oprava koní byla náročná

Nejprve se rekonstrukce dočkalo novorenesanční opláštění a točna této unikátní technické památky. Pak na řadu přišly interiéry, na jejichž opravu přispěla částkou 778 847 korun i veřejná sbírka pořádaná Národním technickým muzeem ve spolupráci s MČ Praha 7, 400 000 korun přidal i Magistrát hlavního města Prahy. Novou podobou se tak mimo jiné můžou pyšnit i koně.

Oprava koní byla velmi náročná,“ říká generální ředitel Národního technického muzea Karel Ksandr. „Obdobná akce v České republice nikdy neproběhla. Restaurátoři z různých specializovaných pracovišť koně opravovali technikami, pomocí kterých byly figury před více než 100 lety postaveny,“ dodal.

Pravá koňská kůže

Jak titěrná práce probíhala? „Na dřevěnou kozu se přidaly nohy, krk a hlava. Poté se udělalo tělo ze sena, slámy a africké trávy, všechno se očalounilo jutou,“ popsal postup restaurátor Daniel Ebel s tím, že figury jsou potaženy pravou koňskou kůží dovezenou z Francie. Tu nejprve museli restaurátoři zbavit tuku a zpracovat tak, aby změkla. Na figury se pak natahovala mokrá. Při uschnutí se srazila a tím si správně sedla,“ doplnil Daniel Ebel.

Jak se to povedlo? Přijďte se podívat do Národního technického muzea!