Svaté obrázky představují specifický pramen poznání náboženského života v Čechách nejen v průběhu rekatolizace po bitvě na Bílé Hoře, ale také v období po josefínských reformách, kdy se tisk obrázků stal pražskou specialitou.
Zlatá pražská éra
K jejich největšímu rozšíření došlo v 19. století. Tehdy se významným a vyhlášeným centrem jejich vzniku stala po Augsburgu Praha, kde se svaté obrázky tiskly ve velkém v mnoha dílnách. V hlavním městě se tiskem svatých obrázků zabývalo okolo šedesáti tiskařů a tiskařských dílen.
Konec zlaté pražské éry spadá do šedesátých let 19. století, kdy kvůli konkurenci zanikala řada malých pražských tiskáren a centrum tisku se postupně přesunulo do vydavatelských domů v Rakousku, Německu a Francii.
Světci a zázraky
Obrázky se prodávaly během slavných náboženských poutí, v kostelích apod., často se také dávaly darem. Vytvářeny byly nejčastěji technikou mědirytu, leptu, od 19. století litografií a ocelorytinou. Byly často kolorované, mnohdy zdobené zlatými plíšky či látkami.
Nejčastějším námětem svatých obrázků jsou Panna Maria a Ježíš, případně další světci, časté je vyobrazení poutních míst a zázraků, které se na nich staly.
Poutní místa v Praze
Součástí výstavy jsou také vyobrazení milostných soch a obrazů na drobné devoční grafice na cestě po jednotlivých poutních místech v Praze a jejím nejbližším okolí od poutního areálu v Hájku přes Bílou Horu, Strahov, Hradčany, Malou Stranu, Karlův most, Staré a Nové Město a Vyšehrad až do Zbraslavi
Poprvé vystaveno
Vedle svatých obrázků jsou na výstavě prezentovány sochy, obrazy, domácí oltáříky a další umělecké předměty z 18. a z první poloviny 19. století ze sbírek Muzea hl. m. Prahy. Valná většina z nich je vystavena vůbec poprvé.