Ani jeden ze zvětšených snímků vás rozhodně nenechá chladnými. Obzvlášť fotografie, na níž stojí neozbrojený muž s odhalenou hrudí před okupačním tankem. Právě tahle emotivní momentka obletěla celý svět.  

Postavil se pancéřové obludě

Šedé tepláky v pase na tkaničku, bílo-šedá pruhovaná košile a tmavý lehký kabát. To měl na sobě v ten den, kdy se postavil na bratislavském náměstí před Univerzitou Komenského „pancéřové obludě“, jejíž hlaveň mu mířila přímo na čelo, neznámý vysoký muž. A gesto, kdy rukama košili do poloviny trhá a vypíná odhalenou hruď, zachytil fotograf Ladislav Bielik.

Co se muži v tu chvíli honilo hlavou? Co v ten moment vykřikoval? Možná se i vám podobné otázky vynoří při pohledu na obří fotografii... To už se ale nikdo nedozví...

V hlavní roli Emil Gallo

Dnes se však už ví, že oním mužem byl tehdy čtyřiačtyřicetiletý instalatér Emil Gallo, který se narodil v Kraľovanech. Později se přestěhoval do Bratislavy, kde se oženil s Margitou Nitranskou. S manželkou měl čtyři děti, o které se po její tragické smrti v roce 1963 staral sám.

„O tom, co otec v osmašedesátém udělal, jsem netušila. Dozvěděla jsem se to až z novin a byla jsem velmi zaskočená. Možná tenkrát šel jen okolo. Nikdy nám o tom nevyprávěl,“ zavzpomínala v jednom rozhovoru Gallova dcera Emília Gogová a dodala: „První, co mě tehdy napadlo bylo, že ho mohli zastřelit... Byla jsem zhrozená. Vždyť v té době jsme byli už bez matky. Takže kdyby i on přišel o život, tak nevím.“

Emil Gallo se stejně vysokého věku nedožil. V roce 1971 spáchal sebevraždu.

Bielikův ikonický snímek byl už ten samý rok vybrán do kolekce World Press Photo. A i později byl v mnoha významných anketách vyhlášen za jednu z nejvýznamnějších fotografií 20. století.

Bielik negativy pečlivě schoval

Jaký je vlastně příběh fotek zachycujících scény z invaze? Ladislav Bielik v roce 1968 pracoval v redakci deníku Smena, která v centru Bratislavy sídlila naproti Univerzitě Komenského. A když se před padesáti lety na náměstí objevila vojska Varšavské smlouvy, ihned byl v centru dění a fotil...

Bielik ty nejlepší okamžiky z onoho osudného dne vyvolal a uveřejnil ve zvláštním vydání deníku. Negativy však pečlivě ukryl a svou skrýš nikomu neprozradil, ani rodině. Po Bratislavě se totiž rychle rozneslo, kdo snímky z příchodu okupačních vojsk pořídil a on se bál, že mu je StB zabaví.

Reportážní fotky ihned převzaly The New York Times, Welt am Sonntag, Berliner Morgenpost, Der Spiegel a mnoho dalších novin. A snímek Muže s odhalenou hrudí se stal ikonický. Jenže jeho autorství si záhy přisvojovali mnozí jiní fotografové a agentury...

Soudní pře o autorství snímku

Ladislav Bielik se během normalizace stal nepohodlným, přišel o zaměstnání a živil se příležitostnými pracemi. V roce 1984 tragicky zahynul během automobilových závodů v Budapešti.

Později rodina náhodou přišla na to, že autorská práva na nejznámější Bielikovu fotku si nárokuje úplně někdo jiný. A trvalo dlouhých pět let, než se u německého soudu skutečné autorství snímku, který píše dějiny, prokázalo.

„Máma si vzpomněla, že je po tátovi ve sklepě starý kufr s negativy. Vytáhli jsme ho a začali prohledávat. A najednou jsem narazil na obálku a v ní uviděl negativ s tanky, nahněvanými lidmi, ruským vojákem, který ani nevěděl, kde je a další. Pod lupou jsem zjistil, že to jsou záběry z okupace...,“ zavzpomínal Bielikův syn Peter s tím, že právě nalezený negativ byl klíčovým důkazem u soudu, který nakonec vyhráli.

Putovní výstava

Po nalezení negativu Bielikovi nechali fotografie vyvolat a mnohanásobně zvětšit. Tak vznikla putovní výstava nazvaná Ladislav Bielik: Srpen 1968, instalovaná netradičně – na půdorysu pěticípé hvězdy. Teď dorazila i k nám. Na Čestný dvůr u Národního památníku na Vítkově.

Postavte se před tyto snímky. Budou vyprávět...