Dnes již zapomenuté taneční pořádky i krásné a křehké vějíře, jejichž početnou sbírku spravuje Muzeum hl. města Prahy, přibližují rozkvět plesů, tanečních zábav a společenského života obyvatel Prahy druhé poloviny 19. století. Část této sbírky je od 7. ledna k vidění na výstavě v hlavní budově Muzea.

K čemu sloužily taneční pořádky?

Vznik tanečních pořádků souvisí s prvními plesy, které začaly být pořádány na počátku 19. století nejdříve na panovnických dvorech, poté také v měšťanském prostředí jak v prostorách veřejných, tak i v soukromých domech.

Tanečník je dostal spolu se vstupenkou a byly v nich zapsány skladby a pořadí, v jakém se budou hrát. Mladý muž pak předem požádal vyvolenou dívku o svolení a oba si tento tanec poznamenali do tohoto tanečního pořádku.

Umělecká díla nebo kýče?

Taneční pořádky se dělaly z různých materiálů, měly různý tvar, bývaly také různě ozdobeny nebo opatřeny miniaturními tužkami, kterými se do nich psalo.

Provedení tanečních pořádků bývalo rozličné - od lapidárních skládaček z kartonu přes výpravnější sešitky připomínající miniaturní knižní vazby v sametu, až k náročným kompozicím kombinujícím papír, kov, textil, střapce či peří ve svérázném uměleckém zpracování nezřídka svou formou odkazujícím na pořadatele plesu.

Vějíře byly hitem

Mohly mít právě také tvar vějíře, ke konci 19. století se často vyráběly také podle návrhů současných uměleckých osobností. Vějíře se v Evropě rozšířily od 16. století, nejoblíbenější pak byly právě v 19. století. V této době můžeme nalézt vějíře rozmanitých tvarů i materiálů podle aktuální módní vlny.

Tento módní doplněk se rozšířil mezi všechny vrstvy obyvatel, takže dochované vějíře mají kolísavou kvalitu zpracování – od luxusního zboží po běžné cetky.