Čtyři patra Galeire Tančího domu se doslova proměnila v ráj pro pamětníky. Až do poloviny října tu je totiž instalovaná jedinečná výstava nazvaná Retro biják 60. – 90. let. Samotný název napovídá, že expozice připomíná kinematografii bývalého Československa.

200 kostýmů ze 70 oblíbených filmů

A je to učiněná paráda. Tak rozsáhlý projekt zabývající se starými českými kinohity Praha ještě nezažila! Zkuste jmenovat nějaký váš oblíbený retro film. Vsadím se, že nevymyslíte jediný, jemuž by se výstava nevěnovala.

Najdete tu na 200 kostýmů pocházejících z barrandovských ateliérů a České televize z téměř sedmi desítek oblíbených snímků! A to není vše. Kostýmy doplňují další rekvizity a fotografie.

Cestovní plášť

Usednete rádi u pohádkového seriálu Arabela? Tak to vás jistě potěší, že si budete moct zblízka prohlédnout nejen kostýmy královské rodiny, ale i legendární cestovní plášť, který umožňuje přesun z pohádkové říše do světa lidí a naopak.

Mimochodem, vzpomenete si, kolik takových plášťů s velkým knoflíkem u krku vlastně v seriálu bylo? Tři. Dva měl u sebe ve skříni černokněžník Vigo, třetí našel Rumburak na hradě Chechoty. Jenže jeden hodila do ohně paní Müllerová, další sežraly myši v truhle v perníkové chaloupce. A tak zůstal zachovaný pouze jeden jediný. Pořádně ho na výstavě prohlédněte.

Ohlásí Centrální mozek lidstva opět konec světa?

Kultovní je i další sci-fi seriál Návštěvníci, který představuje Zemi v roce 2484, kdy všichni žili v míru a pokoji. Poprvé se seriál vysílal přesně před pětatřiceti lety. A diváky baví dodnes.

Retro biják vám připomene kostýmy návštěvníků, které sehnat byl tak trochu oříšek. „Ano, to bylo nejnáročnější. K dispozici totiž byly dokumenty o tom, že část kostýmu je tam a tam, a dohledávaly se další části tak, aby to bylo kompletní,“ uvedl Robert Vůjtek, ředitel Galerie Tančící dům.

V galerii je vystavený i pověstný superpočítač CML - centrální mozek lidstva. „CML, hovoří CML, Centrální mozek lidstva. Nebezpečí!“ Pamatujete na toto varovné hlášení, kterým „mozek“ v Návštěvnících oznamoval hrozící konec světa? Co superpočítač ohlásí na výstavě vám?

Jak se Kopecký soukal do umyvadla?

Umyvadlo s nohama. Tak to zkoumá snad každý návštěvník. Jak by ne. I divák při sledování nesmrtelné komedie Václava Vorlíčka Jak utopit doktora Mráčka žasl, jakým trikem filmaři přepravovali vodníky do podvodního světa, jak se vlastně Miloš Kopecký, který velel vodnické rodině Wassermanů, do umyvadla i se svými kufry nasoukal.

Vybavíte si tuhle hlášku Vladimíra Menšíka, coby strýce Karla? „Abych nezapomněl, milostpaní je v čudu. Kdybyste někde potkali mouku s ušima, tak to je vona!“ I vy na výstavě potkáte do mouky proměněnou tetičku Matyldu Wassermanovou. A abyste se opravdu cítili jako u vodníků, organizátoři do expozice nainstalovali i akvárium, v němž se prohánějí skutečné rybky.

Postel babči Škopkové

Nezapomenutelná je rovněž Troškova trilogie Slunce seno, v níž úsměvnou roli sehrála i babička Škopková. Její postel je také součástí expozice. A je vystavena vůbec poprvé!

Zajímavá je i jedna perlička z natáčení týkající se této rekvizity, kterou kdysi prozradil režisér úspěšné komedie. A to ta, že postel má mechanismus pro zatáčení kol a brždění. Když se totiž babča Škopková rozjela vesnicí, mechanismus ovládal šestnáctiletý kluk, který byl kvůli velkému vedru pod peřinou schovaný jen v plavkách.

Jaké další filmy se na výstavě připomínají?

Unikátních exponátů najdete na výstavě mnohem víc. Tak třeba mimořádně hrdí jsou organizátoři na historicky první selfie tyč, kterou používala Betsy v podání Ivy Janžurové ve filmu Zabil jsem Einsteina, pánové! Ivu Janžurovou připomínají i kostýmy, které oblékala ve dvojroli v mysteriózní Morgianě.

Ani na Létajícího Čestmíra se nezapomnělo – tenhle seriál na výstavě zastupuje kouzelná květina a loutky Vladimíra Menšíka a Lukáše Becha. A co třeba okamžik hrůzy? Tak ten prožijete v blízkosti pověstné studny ze stejnojmenného dílu seriálu 30 případů majora Zemana.

Podobným způsobem bychom mohli pokračovat dál a dál. Zůstaneme však jen u této malé ochutnávky, protože výstavu určitě stojí za to osobně navštívit.