Český tramping slaví, stejně jako naše republika, sté výročí. První trampská osada totiž byla založena v roce 1918 ve Svatojánských proudech a nazývala se „Tábor řvavých“. Později byla přejmenována na „Ztracenou naději“.

Tramp, vandrák a čundrák

Výraz tramp pochází z angličtiny, v americké angličtině se používal coby označení pro tuláka nebo sezónního dělníka, často osobu pohybující se na okraji společnosti a vyhýbající se vžitým společenským uzancím a povinnostem.

Do češtiny se výraz dostal s romány Jacka Londona. Inspirací pro české trampy byly i další knihy z Divokého západu - romány Karla Maye, Zane Greye, Jacka anebo  R. L. Stevensona. Krom anglického termínu se používal také výraz vandr nebo vandrování, anebo rovněž z němčiny pocházející čundr/čundrák, který měl původně pejorativní nádech.

Osadníci na Sázavě

Tramping bylo a je hnutí neorganizované, první čeští trempové byli starší skauti (roveři), kterým přestal vyhovovat pevný řád skautské organizace, ale měli vztah k přírodě a romantice. Bylo to v letech první světové války, tehdy se jim říkalo divocí skauti.

Trempové postupně objevovali tehdy ještě neosídlenou přírodu zejména v jižním okolí Prahy, především v povodí řek Vltavy a Sázavy, později i Berounky. Tramping se ovšem posléze rozšířil v menší či větší míře do všech koutů tehdejšího Československa. Vznikaly první osady, každá s originálním názvem (Askalona atd.) a také šerifem. Mezi skauty a trampy bychom našli i celou řadu velmi významných českých umělců, jako například Jaroslava Foglara nebo Zdeňka Buriana.

Pět generací českých trampů

Trampingu jako hnutí se za dobu jeho dosavadní existence aktivně účastnilo několik set tisíc lidí, zasáhl pět generací. Počet jednotlivých trampských part a osad  je v celém průběhu století odhadován na cca 30 až 40 tisíc.

Výstava v Letohrádku Kinských vychází z dlouhodobé spolupráce Národního muzea se spolkem Naše muzeum, z. s., a celou řadou dalších jednotlivců i trampských osad.