Pětasedmdesátiletý Ivan Binar, známý publicista a spisovatel, vystudoval češtinu, dějepis a výtvarnou výchovu na Pedagogickém institutu v Ostravě. Po vojně vyučoval na základní škole v Ostravě, působil i jako pedagogický pracovník v Domě pionýrů a mládeže. A také přispíval do časopisu Tramp.

Komunisti udělali proces, aby ostatní zastrašili

Po roce 1965 se Ivan Binar významně podílel na ostravském studentském divadle Pod okapem, později Waterloo, kde účinkoval v parodii Syn pluku, která si brala na mušku události ze srpna 1968. Ačkoli publikum hru milovalo, byla shledána jako pobuřující. A tak byl za to Ivan Binar zatčen a odsouzen. Osm nás odsoudili, čtyři jsme šli do kriminálu. Já dostal rok. Pět měsíců ve vazbě, zbytek jsem si odseděl na Borech,“ zavzpomínal Ivan Binar v jednom rozhovoru na osudné události.

„Celá ta doba byla neuvěřitelná. Komunisti potřebovali mít klid, udělali proces, aby ostatní zastrašili. Podle mě skutečný důvod, proč mě odsoudili, bylo to, že jsem působil v časopisu Tramp,“ uvedl spisovatel.

Odposloucháván StB

Po návratu z vězení pracoval jako závozník, poté jako strojník v čističce odpadních vod. Později tuto dobu popsal slovy: „Tenkrát byl strach naším každodenním průvodcem. Člověk se bál, že ztratí sebe sama, že podlehne, že nevydrží ten každodenní tlak...“

Ivan Binar zjistil, že za komunistů nemá šanci žít důstojný život. „Že do smrti budu vězet v dělnické haleně, chodit na ranní, odpolední a noční směny. Že moje děti nebudou moci studovat,“ vylíčil a dodal, že StB ho permanentně odposlouchávala ve všech místnostech bytu, včetně ložnice. A vytvořila kolem něj celou síť donašečů.

„Tehdy jsem psal román o vězení a popsané listy schovával v sifonové láhvi, aby je estébáci při domovní prohlídce nenašli. Když byla plná, svěřoval jsem popsané stránky blízkému, důvěrnému příteli. Jenže pak mi vyšetřovatelé z mé dobře utajované Rekonstrukce při výslechu citovali a pohoršovali se nad vulgárními výrazy postav ve vězení...“

Podepsal Chartu 77 a emigroval

V lednu 1977 podepsal Ivan Binar Chartu 77 a byl nucen opustit republiku. Vystěhoval se do Rakouska, kde pracoval zpočátku ve Vídni jako restaurátor starožitností a jako tlumočník v uprchlickém táboře.

Od roku 1983 žil v Mnichově, působil zde jako redaktor stanice Svobodná Evropa. Roku 1994 se vrátil do Prahy a od té doby je spisovatelem na volné noze. A říká: „V totalitě jsem prožil notnou část života, nezbývá mi nic jiného, než o ní vydávat svědectví”.

Revoluce!

Posledním jeho dílem, které se nedávno objevilo na pultech knihkupectví, je román Revoluce!, pro níž si autor propůjčil Mauroisův citát : „Ještě nikdy se nestalo, aby nějaká revoluce zanechala po sobě u moci lidi, kteří ji provedli. A přece se najdou revolucionáři: to je důkaz, jak málo poučná je historie.“

Příběh sice nevychází z historické ani soudobé skutečnosti, reálně se však snaží upozornit na to, jak nesmyslné je řešit zapeklité dějinné okamžiky násilím...

Úryvky z tohoto románu přečte 15. března v Knihovně Václava Havla sám Ivan Binar. Jako host vystoupí Jiří Šlupka Svěrák.