Možná už VáclavArt znáte, na Václavském náměstí se totiž koná již potřetí. Tentokrát představuje 26 sochařských děl od 12 mladých umělců, studentů či absolventů zejména z ateliéru sochařství Lukáše Rittsteina pražské Akademie výtvarných umění.

Organizátorům této akce se podařilo originálně oživit samotné centrum metropole. Mladí autoři tak nejsou díky tomu odkázáni jen na uzavřené prostory galerií a mají výjimečnou příležitost představit se opravdu široké veřejnosti.

Zároveň jde o jakousi provokaci přinést nové impulsy do diskuse o budoucí podobě Václavského náměstí.

Nikola Emma Ryšavá a její Vlčí žena

Hlavní část výstavy je rozmístěna ve středovém horním pruhu „Václaváku“ a, ať jste v polovině náměstí, nebo kousek pod koněm, tak již zdálky si můžete povšimnout něčeho neobvyklého nebo vyčnívajícího - rozevláté a zároveň pevně a na železném koni stojící Vlčí ženy, která trčí z keřů odkvétajících růží. Vypadá tak trochu jako přízrak z temnot.

Autorkou tohoto díla je Nikola Emma Ryšavá, jejíž práce jsou plné takovýchto neskutečných, často antropomorfních postav, někdy groteskních, emocionálních a jindy strašidelných. Její stvoření jsou kombinací literatury, jejího vnitřního světa a zároveň psychoanalýzy, o kterou se Nikola amatérsky zajímá.

Biker od Anny Krninské

Povalující se kámen nebo nějaká hrouda, řeknete si možná o kousek výše, na dlážděném středu, který je obklopený lavičkami k odpočinku. Když přistoupíte blíž a pořádně si tento objekt prohlédnete ze všech stran, zjistíte, že se jedná o další umělecký počin, tentokrát od Anny Krninské.

A co to vlastně je? Pískovcový blok, do něhož je z jedné strany vytesána socha Bikera neboli motorkáře. Spíše tedy jeho část s výrazným prvkem, který představuje řídítka této téměř neviditelné motorky.

Jakub Dominec jako Cyborg

Příjemné je, že všechna vystavená díla nejsou od sebe příliš vzdálená. Můžete se k nim vracet a různě si je zkoumat a v klidu prohlížet, aniž byste nachodili stovky metrů. A můžete u nich stát, jak dlouho chcete - jako stojí v udusaném záhonu Cyborg Jakuba Domineca.

Tohle dílo poznáte snadno. Jde o modré torzo těla s hadicí od vysavače připevněnou na hrudi. A v sobě má něco ukrytého. Co? To by asi nejlépe vysvětlil autor, který o sobě tvrdí, že je také kyborgem. Navíc Dominec je v současnosti silně zainteresován v oblasti různých lidských modifikací a experimentů, které dávají novou představu, až kam je možné lidské tělo posouvat…

Adam Tenora a Sluj

Pokud by vás náhodou zastihla v centru města nepřízeň počasí, můžete se jít rychle schovat třeba do pasáže U Stýblů. I tam najdete ukryté umění a není zrovna malé.

V kontrastu žulové dlažby, tak trochu přítmí a odlesku výkladních skříní, se žena ze slámy s dvěma kočkami s názvem Sluj od Adama Tenora opravdu vyjímá. Svými sympatickými tvary vzbuzuje u přítomných kolemjdoucích příjemný až potutelný úsměv. Nebo jsou to možná malé kočičky, které při pohledu na toto dílo každého rozněžní.

Poetická dvojice ženy a kočky v tomto snoubí romantický podtext 19. století s ironií a provokativností. Adamovy práce jsou vždy jistým způsobem propojeny s přírodou. Dlouhodobě představuje prvky kontaktu člověka a přírody, jejich možných styků a cest komunikace. Monolog jedné či druhé strany, či harmonický nebo násilný dialog. V tomto případě je to žena, hojnost, příroda, mateřství, hra, úcta.

Užijte si toto příjemné a zajímavé zpestření Václavského náměstí a nebojte se objevovat nová umění.