Pomník byl odhalen v místě bývalé tzv. Heydrichovy zatáčky, kde se podařilo jednoho z nejmocnějších mužů Hitlerovy třetí říše zneškodnit. Právě tam parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík na Heydricha jedoucího v autě zaútočili. Jejich čin, který vyvolal brutální reakci okupantů, nakonec donutil Francii a Velkou Británii, aby odvolaly podpis pod Mnichovskou dohodou.

Atentát připomenuli mladí lidé

Jediným památníkem, který čin parašutistů připomínal, byla až dosud pamětní deska u krypty pravoslavného kostela v Resslově ulici. Před dvěma lety ale skupina mladých nadšenců připomenula tento čin pamětními deskami na místě činu a politická reprezentace Prahy 8 spolu s Vojenským historickým ústavem a dalšími institucemi připravila soutěž na vybudování pomníku.

Vítězný návrh sochařů Davida Moješčíka a Michala Šmerala a architektů Miroslavy Tůmové a Jiřího Gulbise, který byl proti v ulici V Holešovičkách odhalen, tvoří desetimetrový pylon pokrytý ocelí, na němž se jakoby nad propastí vznášejí dva parašutisté a jeden civilně oblečený člověk. Jde o symbol spolupráce vojáků a domácího odboje na tomto odvážném činu.

Pomník dozraje

Autoři pomníku se přiznávají, že se do soutěže přihlásili vlastně náhodou. „Dozvěděli jsme se o soutěži z denního tisku, tak jsme se přihlásili. Samozřejmě ale, že nás to téma hodně zajímalo,“ uvedl Michal Šmeral. Zdůvodnili také i vzhled pomníku. „Ta rezavějící ocel a i sochy postupně dozrají. Vytvoří si jakousi vrstvu, která bude bránit další korozi. Zvolili jsme rezavějící trojhran proto, že to je jakýsi symbol zmrzačeného československého státu,“ upozornil David Moješčík.

„O soutěži jsme se dozvěděli dost pozdě, byla to ale výzva najít řešení pro místo, které v podstatě vnímají jen řidiči. Ale vertikála se objevovala v návrzích hned od začátku, bylo více sloupů, různé figury, když to řeknu hodně zkráceně, vybrali jsme jakýsi figuralizovaný minimalismus, dá-li se to tak nazvat,“ uvedl Michal Šmeral. Samozřejmě že mezi tvůrci docházelo ke střetům.

„Ale to je právě dobře. Každá profese na to nahlíží ze svého měřítka a probíhají skutečně různé diskuse. Sochaři řešili hodně vztahy figur, my pozorovali pomník z hlediska města,“ řekl Jiří Gulbis, jeden z architektů. „A nakonec jsme my mluvili sochařům do figur a oni nám pro změnu do umístění pomníku na pozemku.“

Dlouhodobý dluh je splacen

Všichni, kteří promlouvali při slavnostním odhalení, připomínali dluh, který má celá společnost vůči parašutistům. Je zajímavé, že hned po atentátu nacisté vytvořili v zatáčce pomníček s bustou R. Heydricha. Ten zmizel s koncem války.

V období mezi roky 1945 až 1948 se uvažovalo o vytvoření pomníku, ale rok 1948 učinil těmto úvahám přítrž. Dlouho se o atentátu vůbec nemluvilo, ale při tání v 60. letech se přeci jen dostal na světlo. Jednak v knize Miroslava Ivanova, a pak také v další knize Bomba pro Heydricha autorské dvojice Pražák - Hamšík, kteří přinesli mnoho nových skutečností a i odhadli, že se atentát konal s podporou československé vlády v Londýně, což se tehdy nevědělo, a historici tvrdili, že šlo výhradně o akci vojenskou, o níž prezident Beneš nic netušil. Je pozoruhodné, že po vyjití knihy přišla autorům fotografie z Německa, na níž byl prezident Beneš podávající si ruku s členy skupiny Antropoid před odletem.

Atentát byl poměrně věrně zpracován také ve stejnojmenném filmu, který natočil pravověrný komunista Jiří Sequens. Film vznikl v roce 1964, ale po roce 1968 zmizel v trezoru. Právě kolem roku 1968 se obnovily snahy vytvořit parašutistům pomník. Tato snaha byla nakonec úspěšná až letos.