Čtyři metry vysoké plastiky nelze ve Vyšehradských sadech přehlédnout. Přemysl s Libuší, Lumír s alegorií písně, Ctirad s Šárkou a Záboj se Slavojem. Vzbuzují obdiv, respekt a u těch, kteří o nich nevědí zhola nic, i spoustu otázek.

Královský palác a barokní zbrojnice

Jejich místo ale bylo původně někde úplně jinde. Na Vyšehradě, kde monumenty nyní krášlí rohy travnaté plochy nedaleko Libušiných lázní, podle některých pramenů dřív stával románský královský palác. Z něho se dochovaly pouze zbytky starého kamenného můstku, který palác spojoval s bazilikou.

Později na stejném prostoru ještě byla barokní zbrojnice. Zanikla v roce 1927 a dnes z ní lze na Vyšehradě najít jen bránu – vsazenou do ohradní zdi, od níž se dostanete ke kostelu sv. Petra a Pavla.

Soutěž na výzdobu Palackého mostu

Zpět k sochám. Jak vůbec vznikly? Ve druhé polovině devatenáctého století se pražští páni radní rozhodli, že nechají ze smíchovské strany, kde rychle vyrůstalo průmyslové předměstí, postavit přes řeku nový kamenný most. Aby tak zajistili další spojení s druhým vltavským břehem. Provoz Palackého mostu byl slavnostně zahájen v prosinci roku 1878.

Už od samého začátku se počítalo se sochařskou výzdobou, která měla mostu zajistit okrasu a obdiv návštěvníků Prahy. Roku 1881 na ni proto město vypsalo soutěž. Námět byl zcela na devíti umělcích, kteří se přihlásili.

Konec devatenáctého století se nesl v duchu národního uvědomění, není proto divu, že tomu odpovídaly i soutěžní sochařské náměty. Tak například Tomáš Seidan navrhl alegorii čtyř řek – Vltavy, Sázavy, Berounky a Labe, Josef Mauder zase spojil v historii Přemyslovce s Janem Husem a Janem Žižkou.

První úspěch na domácí půdě

Odborné porotě se nakonec nejvíc líbil Myslbekův návrh - vítězství v tomto konkurzu bylo jeho prvním velkým úspěchem na domácí půdě. Tak mladý sochař, žák mistra Levého, uzavřel s pražskou obcí smlouvu a pustil se do práce. Na náměty z českých bájí vytvořil pro Palackého most čtyři fascinující monumenty, které vznikaly několik let (mezi roky 1889 – 1897).

Než byla hotova finální verze, několikrát se návrhy na podobu jednotlivých sousoší měnily. Na každý monument Myslbek vytvořil několik modelů. Tak například Přemysl měl mít původně podobu zarostlého mužného hrdiny, nakonec ale vedle Libuše sedí uhlazený mladík.

Sochy byly na Palackého mostě umístěny na střechách mýtních domků. Na pražské straně stála sousoší Přemysl a Libuše (kněžna pozdviženou paží směřovala k Hradčanům a tím evokovala svou věštbu: „Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat.“) a Lumír a Píseň (byli šikmo obráceni k Vyšehradu, což odpovídalo Lumírově poslední písni, ve které pěl právě o Vyšehradu). Na smíchovské straně pak stál Záboj a Slavoj a Šárka se Ctiradem.

1

Sochy zničilo bombardování Prahy

Pak ale přišel 14. únor 1945 a s ním bombardování Prahy. Při náletu na naše hlavní město bylo zasaženo několik mostů, mezi nimi i Palackého. Bomby na několika místech smetly kamenné zábradlí a střepiny nenávratně poškodily sousoší Přemysla a Libuše.

Zbylé plastiky byly v roce 1947 sejmuty, posléze uloženy na travnatou plochu za kostelem na Vyšehradě. Později je doplnil i monument Přemysl a Libuše – tedy jeho kopie. Původně se ještě zvažovalo, že by právě toto sousoší stálo nad skálou nad Libušinou lázní, nakonec ale doplnilo ostatní tři na trávníku.

A proč právě Vyšehrad? Jednoduchá odpověď. Protože je obsahově s Myslbekovými postavami ze starých pověstí českých úzce spjat.