Najdete ho v parčíku mezi ulicemi Na Pankráci, Sinkulova a Na Klikovce. Už jen těžko si lze představit, že na stejném místě – v tehdejší vesnici Krušina - býval v 11. století hřbitov s románskou rotundou.

Zmínek jako šafránu

Dnešní budova je z roku 1700, což dokládá i letopočet viditelný nad vchodem do kostela. Historie tohoto svatostánku však sahá mnohem hlouběji.

Na rozdíl od ostatních památek, o kterých existují sáhodlouhé popisy a záznamy, textů o kostele sv. Pankráce lze dohledat jen poskrovnu. I tak ale dokládají, že se jedná o objekt hodný pozornosti.

Patrocinium doloženo v roce 1352

První zmínka o svatyni je z roku 1140. Uvádí se, že jakýsi voják Asimus – česky Osel, syn Hozeův, ji v té době daroval za spásu duše své i svých rodičů klášteru ostravských benediktinů. V té době byl však bez severní věže, která ke kostelu přibyla až ve 13. století.

Patrocinium - pojmenování po světci, v tomto případě po římském mučedníkovi sv. Pankráci, je doloženo až o více než dvě stě let později. A to v registru papežského desátku v pražské diecézi z roku 1352.

Obec Krušina zanikla během husitských válek

Další zmínka je pak doložena z roku 1371 v pražských konfirmačních knihách, ve kterých stojí, že patronátní právo ke kostelu vlastnila vyšehradská kapitula a její hodnostáři.

Jak vypadala v té době samotná ves Krušina? Její rozloha, ani přesná lokalizace bohužel není známá. Ví se jen, že osada zanikla během husitských válek (1419 – 1434). A kromě základů rotundy a přilehlého hřbitova nebyly odhaleny žádné další známky raně středověkého osídlení.

Pro věřící i jako sklad střelného prachu

Během husitských válek, při bitvě o Vyšehrad roku 1420, byl poničen i kostel sv. Pankráce. Tehdy padlo mnoho obránců Vyšehradu ze Zikmundova vojska a pohřbeni byli právě u zničeného pankráckého kostela, který byl později opraven.

Poškozen byl také během obléhání Prahy Švédy roku 1648. O dva roky později stavbu opravili jezuité. Kostel však nesloužil jen věřícím, na přelomu 18. a 19. století byl využíván i jako sklad střelného prachu.

Jeden z nejstarších zvonů u nás

Dnešní, raně barokní, budova pochází z roku 1700 a náleží k ní i samostatně stojící barokní téměř dvacet metrů vysoká zvonice. A právě tato věž ukrývá jistý poklad – jeden z nejstarších zvonů u nás, který v roce 1505 ulil významný zvonař Bartoloměj Pražský.

Jeho průměr je 120 centimetrů, vysoký je 86 centimetrů a váží 350 kilo. Plášť zvonu zdobí nápisy a reliéf zpodobňující sv. Jakuba Menšího, který ve své levé ruce drží knihu.

Díky výstavbě metra objeveny hroby a zbytky rotundy

Další vzácnost, která se v kostele sv. Pankráce uchovala, jsou zbytky původní románské rotundy. Objeveny byly zcela náhodou, při výstavbě metra na trase C.

Tehdy se – v letech 1968 – 1970 – v souvislosti s ražbou tunelu mezi stanicemi Pražského Povstání a Vyšehrad prováděl uvnitř kostela a jeho bezprostředním okolí archeologický průzkum, který kromě zbytků rotundy odhalil i spoustu hrobů. Dva nejstarší archeologové objevili přímo v lodi rotundy a určili, že pocházejí z 12. století.

Jak vypadá interiér kostela?

Hlavní oltář zdobí nástěnná malba z roku 1865, v jejímž středu je zachycen sv. Pankrác jako římský voják s mečem a kopím. Tenhle ústřední obraz je dílem malíře Františka Rošera. Po stranách pak najdeme postavy Kosmy a Damiána.

Kostel sv. Pankráce, který je od 3. května 1958 památkově chráněn, spravuje Římskokatolická farnost sv. Václava v Nuslích. Před lety byl interiér i exteriér opraven, a to díky finančnímu přispění Magistrátu hlavního města Prahy.