I když je salonek běžně nepřístupný, jsou výjimečné příležitosti, kdy si veřejnost tento secesní skvost může prohlédnout. Pojďje s námi alespoň nahlédnout do míst, kde kdysi vznešení pasažéři očekávali svůj vlak.

Pohodlí pro honosnější klientelu

Takzvané salonní čekárny jsou staré snad jako železnice sama. Už od jejího prvopočátku totiž dráha počítala s tím, že kromě „obyčejných“ cestujících vlaková spojení využije i honosnější klientela. A té bylo potřeba při čekání nabídnout mnohem větší pohodlí...

A tak se už v 19. století začaly na nádražích ve všech hlavních městech Rakousko-Uherska objevovat první „hofsalony“, které byly určeny především pro císaře, jeho rodinu a doprovod. V Praze dvorní salon také nesměl chybět. Proto když na konci šedesátých let 19. století architekti Barvitius a Ullmann projektovali pro Dráhu císaře Františka Josefa pražské nádraží, kterému se přezdívalo „zámecké“, nemohli salonní čekárnu pominout. Tvořilo ji předsálí, dvě odpočinkové místnosti a velký, komfortně zařízený salon.

Fantova přestavba

Dnešní podoba dvorní čekárny, jejíž kapacita je zhruba padesát osob, je však z doby mnohem pozdější. Na přelomu 19. a 20. století totiž stará nádražní budova dosloužila, a tak bylo potřeba postavit novou. Tehdy soutěž na její architektonickou podobu vyhrál architekt Josef Fanta, který vsadil na secesi.

Spolu s novou staniční budovou vznikla v letch 1901 - 1909 i nová „V.I.P. čekárna“, která dnes nese název Vládní salonek.

Socha sira Nicolase Wintona s dětmi

Než vstoupíme do salonku, zastavíme se u díla stojícího před jeho vchodem. Jde o sochu sira Nicolase Wintona s dětmi. Tento exponát, jehož autorkou je Flor Kent - venezuelská sochařka žijící v Londýně, má připomínat Wintonovo úsilí o záchranu židovských dětí.

Postavy sousoší Flor Kent vytvořila podle skutečné podoby sira Wintona, vnučky jednoho ze zachráněných dětí a chlapce, jenž byl posledním dítětem, které odjelo v posledním transportu. Po příjezdu do Londýna však bohužel zemřel.

Sousoší před vchodem do Vládního salonu stojí od roku 2009, kdy bylo slavnostně odhaleno při příležitosti vypravení historického Wintonova vlaku z Prahy do Londýna, který jel stejnou trasu, po níž v roce 1939 cestovaly židovské děti z ohrožené republiky do bezpečí.

1

Ve znamení secese

Když vejdete do V.I.P. prostor, otevře se před vámi široká vstupní chodba, ze které pak dál můžete nahlédnout do několika reprezentačních místností, nechybí ani potřebné sociální zázemí.

Na první pohled zaujme bohatá výzdoba, která se nese v secesním duchu. Tento styl je patrný nejen u mobiliáře, ale i v řadě dalších detailů včetně dveřního ostění. I výzdoba je secesní, nepřehlédnutelné jsou především malby s pražskými motivy od Václava Jansy a Viktora Strettiho.

Masaryk, Hácha, Castro i Chaplin

Nutno uznat, že jde o prostor vskutku luxusní, kterým za téměř stoletou existenci prošla celá řada význačných návštěvníků.

V honosném prostředí na vlak čekali např. Tomáš Garrique Masaryk, Thomas Alva Edison, Fidel Castro, či Charlie Chlaplin. Salonek využil i prezident Hácha, který z tohoto nádraží jel do Berlína pro rozhodnutí o zániku státu.

Dnes Vládní salonek slouží jako čekárna a zázemí pro význačné osobnosti cestující do nebo z Prahy, či pro tiskové konference představitelů Českých drah. Veřejnosti se otevírá jen ve zcela výjimečných případech. Určitě stojí za to je využít!