Archiv novinek

Ke konci svého pobytu v Praze se cítím jako žena v posledních dnech špatného manželství.

Novozélanďan Richard píše do pravidelné rubriky Praha očima cizince.

Španělka Maria píše, proč se rozhodla odstěhovat z Barcelony do Prahy.

Musím přiznat, že mě Praha překvapila. Původně jsem sem přijela za dobrou prací a víc od toho ani nečekala. Hlavně jsem nečekala, že tu najdu místo, kterému bych mohla říkat domov.

Australan Terry O'Connor nabízí v pravidelné rubrice neobvyklý pohled na naše město.

Před necelými čtyřmi roky jsem se přestěhoval do Prahy, kam jsem následoval svou přítelkyni, která tu v té době již nějakou dobu bydlela. Dodnes v tomto fascinujícím městě žiji a do budoucna zatím neuvažuji o návratu. Praha je pěkné, příjemné a srdečné město a jen si přeji, aby se to samé dalo říci o místních lidech.

Stovky turistů hází dennodenně přes rameno minci do římské fontány di Trevi v naději, že jim v budoucnu zajistí návrat do Věčného města. Nikdy jsem neslyšel, že by o Praze kolovala podobná legenda a vlastně jsem nikdy ani nic takového nepotřeboval. I tak jsem se během posledních deseti let do Prahy vrátil celkem čtyřikrát, což je celkem výkon vzhledem k tomu, že pocházím z Austrálie. Co mě vlastně přimělo k těmto opětovným návratům?

V Praze jsem původně nezamýšlela zůstat déle než jeden měsíc, pro který jsem se zavázala. Do města jsem přijela, abych zde získala učitelskou kvalifikaci. Poté jsem se chtěla vrátit do Velké Británie a najít si práci na jižním pobřeží Anglie, kde jsem měla přátele a rodinu. Dokonce ani město samotné mi během mých studií nijak zvlášť neučarovalo. Dorazila jsem na konci listopadu 2003. Praha byla tehdy v zajetí zimy a ledového počasí, ulice pokryté rozbředlým sněhem a psími výtrusy, nad městem visela šedá obloha a řeka se podobala hnědé břečce. Možná bych si i všimla zdejší pěkné architektury, kdybych nemusela každou chvíli kontrolovat, kam a na co šlapu.

Šestatřicetiletý Brian J. Callaghan narozen v New Yorku, vystudoval Saint Joseph’s College v newyorském Brooklynu, v roce 1996 obdržel bakalářský titul z anglické literatury se specializací na irskou literaturu. Na Trinity College v irském Dublinu studoval irské drama, studium zakončil diplomovou prací na téma dílo Samuela Becketta. Než se v roce 2004 odstěhoval do Prahy, pracoval jako redaktor pro newyorské nakladatelství Tor Forge, specializující se na science fiction, fantasy a hororové žánry.

Pětačtyřicetiletý Brit Alan Moses žije v Praze půl roku. Narodil a vystudoval v Londýně, posledních 15 let žil v Sydney. Procestoval celý svět, je milovníkem restaurací, expertem na kávu. Momentálně se zaměřuje na několik projektů souvisejících s kávou a

Konečně nadešel den D, kdy i my jsme mohli uplatnit nárok na malý kousek české tradice. V ruce jsme drželi klíče od naší nové chalupy a auta. Povznesenou náladu onoho dne umocnilo vyzvednutí zářivě modrého Fordu kombi – slavnostní to akce, jíž se zúčastnila i má tchyně. Až na pocit, že je volant na špatné straně, mi řízení připadalo důvěrně známé.

Doufejme, že zima je již za zenitem a jaro se pomalu přesouvá z oblasti vzpomínek do reality. Je patrné, že v Čechách sníh neochromil zemi do té míry, jako je tomu v Anglii a částech Francie.

Je osm večer. Zahýbám za roh a směřuji na místo určení, do baru, kde mám převzít svou skupinu. Byl jsem nasazen jako tajný reportér do přední linie pohostinských jednotek, které v rámci své profese přichází do styku s jedněmi z nejdivočejších skupin turistů potloukajících se ulicemi Prahy.

Na finančních trzích zuří lítý boj a kurtizány si pudrují nosy, zatímco Řím se hroutí v plamenech. Tady v Čechách, bezpečně skrytých za hranicemi, se však nerušeně pokračuje v tradici konzumace sladkého a jak polévka hustého nápoje, kterému se říká burčák.

Tato slova nesmrtelného Jima Morrisona zapadají velice dobře do nálady sezóny, v níž pomalu ubývá denního světla a opar podzimního pláště zahaluje zeleň léta do plamenů červených a granátových barev.

Na životě v Praze si obzvláště cením oné pestré směsice různých národnostní, která je pro toto město typická.

Byli snad Hobiti původem Češi? Setkal se snad Tolkien v minulosti s českými lidmi?

Nedávno mě navštívil kamarád z Irska, který se vyjádřil že „Praha je o poznání dražší než Dublin. A když se to vezme kolem a kolem, vlastně i většina Evropy!“ Tak si říkám, že posílení české koruny možná povede ke snížení počtu turistů přijíždějících do Čech, protože země přestane být levnou turistickou destinací. Aspoň že české pivo si podrželo nízké ceny a tak se ještě stále dá v Praze najít mnoho míst vhodných pro divoké pánské jízdy, nebo-li “stag parties“, jak se jim říká v Anglii.

Prvního května svahy petřínského parku přilákaly zástupy párů, které se zde zúčastnily české tradice „líbání pod rozkvetlou třešní“. Stovky lidí, kteří dorazili do petřínského parku, jsou důkazem, že pohanské kořeny májové tradice, která je výrazem víry v tvořivou sílu života, prorostly i do naší doby. Dokonce i pražský primátor posvětil májové radovánky svou účastí.