Přijel jsem do Prahy získat titul magistra umění a stejně jako každý jiný správný student umění jsem v prvé řadě hledal ve městě co nejlevnější ubytování. Našel jsem si pokoj v bytě, který si pronajímali ještě další umělci, platil jsem zlomek toho, co by mě takové bydlení stálo v Reykjavíku, a začal jsem si zařizovat nový život. V následujících dvou a půl letech jsem se pětkrát přestěhoval, ale všude, kde jsem bydlel, na mě padal mrak z prvních zkušeností z bydlení s českými sousedy.
Nemluvte se sousedy
Vždycky si všimnu, jak se Češi přihrbí, když prohlásím, že určité společenské problémy v Praze vyplývají z jejich komunistické minulosti. Mají pocit, že je to ode mě zbabělost a nestoudnost. Přinejmenším v jednom ohledu s tím ale nesouhlasím. Když se člověk nastěhuje do činžáku, rychle zjistí, že žije pod diktátem „těch druhých“. Má se bát sousedů, protože ti mají moc učinit z něj bezdomovce, nebo ještě hůř, dostat ho do vězení. A neplatí to jen pro cizince, kteří mají tu nevýhodu, že neovládají řeč a nemají tady rodinné nebo přátelské vztahy, které by je ochránily, ale i o Češích samotných. Jednou v horkém sobotním odpoledni ve svém novém nájmu jsem si pouštěl hudbu a rozhodl jsem se otevřít okna vedoucí do dvora. Za okamžik se ke mně do pokoje řítí můj spolubydlící a rychle je zavírá. A říká mi, že je to hrozně nebezpečné, aby sousedi tu hudbu slyšeli. „A proč?“ zeptal jsem se; odpověď byla zlověstná: „Protože je to ruší.“ Během těch několika měsíců, co tam bydlím, mi párkrát vyprávěl, jak se v tomhle domě žilo v době sovětské nadvlády. Tajná policie vám třeba zaklepala na dveře a chtěla vědět, kdo ze sousedství má podvratné myšlenky a potřebuje převýchovu v nápravném zařízení. A když jste jim nikoho nepřihráli, řekli: „Dobrá. My se vrátíme za půl roku, a jestli pro nás nebudete mít aspoň dvě jména, tak obviníme z rozvracení VÁS.“ V takové vězeňsky žijící společnosti byl sledován každý jednotlivec a i sebenepatrnější kontakt se sousedy mohl mít doslova fatální následky. Když jsme později mluvili o staré bábě, která bydlí v našem vchodu a do všeho strká nos, řekl můj spolubydlící: „V Praze je ta stará čarodějnice Stalin.“