Estetika tohoto krásného města je čarovná a kulturní rozmanitost obyvatel – jak původních tak i přistěhovalých – kouzlo Prahy ještě umocňuje. Jenže jako každá jiná romantická pohádka, i tato má svoje stinné stránky. Řešit tady cokoli s jakýmkoli úřadem či společností je mnohem přízemnější a frustrující, než jsem si dokázal představit.

Vzhledem k tomu, jak se v nedávných letech chovali moji irští krajané pracující v bankovnictví, si nemůžu dovolit kývat káravě prstem na český bankovní systém. A tím, že jsem to přiznal, se teď nemusím cítit tak pokrytecky, když se vyjádřím ke svým zkušenostem tady. Člověk by čekal, že založit si bankovní účet bude vcelku jasná a nezáludná záležitost, když má k dispozici veškeré potřebné dokumenty.

Pozor, zákazníku!

Docela pečlivě jsem si prošel a navštívil několik finančních ústavů, abych věděl, co kdo nabízí a co ode mě naopak budou chtít za to, že si u nich nechám spravovat svoje peníze. Podobně jako v Irsku tu většina bank nabízí navzájem podobné služby za podobné ceny, ale dvě moje zkušenosti se tomu z odlišných důvodů vymykají.

V „Ex-Pat centru“ jedné z prominentních bank mi řekli, že za vedení běžného účtu mi budou účtovat 630,-Kč měsíčně. Když jsem se zeptal, proč je ten poplatek tak vysoký, řekli mi, že proto, že neumím česky, ale pokud si přivedu vlastního tlumočníka nebo si u nich uložím 10 000 EUR, mohou mi tuhle službu nabídnout za rozumnějších 60,-Kč měsíčně. Užasl jsem, vždyť angličtina je v bankovnictví obecně uznávaný mezinárodní jazyk a každá jiná banka na světě tuto službu nabízí zdarma. Nemusím asi ani dodávat, že jsem tuhle banku odmítl kvůli těm přemrštěným cenám i pokusům okrádat cizince.

Vždycky se vyplatí porozhlédnout se

Když jsem si tedy provedl průzkum a porovnal všechny možné instituce a jejich klady a zápory, vybral jsem si jinou známou českou banku. Důvodem byl jejich zákaznický servis a ochota poskytnout mi služby, které jsou pro obě strany přínosem. Dohodli jsme se, že poplatek bude jen 60,-Kč měsíčně, pokud za dotyčný měsíc provedu alespoň jeden vklad, a 80,-Kč bez vkladu, což je podle mě velmi slušné. Všichni pracovníci, s nimiž jsem jednal, uměli anglicky, a dokonce jsem měl i pocit, že se navzájem předhánějí, kdo se mnou bude mluvit, aby si mohli procvičit jazyk přímo v pracovním prostředí.

Bohužel i tady se našel jeden zádrhel. Trvalo skoro sedm týdnů, než jsem dostal platební kartu, ale to bylo spíš kvůli různým bezpečnostním protokolům a zaměstnaneckým dovoleným, než že by někdo nejevil ochotu. Zkrátka, asi i k tomu nejchutnějšímu koláčku vede cesta přes nějakou tu překážku.