Někteří si tu jistě vydělávají více než ve svých původních domovech, to však neplatí pro zástupy amerických a britských přistěhovalců, kteří se v Praze rozmnožují jak houby po dešti. Což nám dokládá, že peníze jsou pouze jedním z faktorů, které ovlivňují rozhodnutí odstěhovat se do jiné země. Mnoho mužů sem bylo z rozdílných koutů světa přilákáno mocí českých žen. V tomto smyslu jsou české ženy reprezentantkami své vlasti, velvyslanci, jejichž skvělé zásluhy nebyly státem dosud oceněny!
Jak jen to dělají? Co způsobuje, že jsou české ženy tak žádoucí? Že by snad slovanské vystouplé lícní kosti byly tak podmanivé? Vznáší se tento rys tak vysoko nad obzorem krásy a uchvacuje muže natolik, že jsou ochotni následovat jej až na konec světa? Nemohu věřit, že příčinou je pouhé estetické uspořádání kůže a kostí. My, muži, nejsme tak povrchní. Musí v tom být něco více. Možná, že je jejich moc způsobená určitou přímostí, se kterou vklouznou do ložnice našeho života…a pak, aniž bychom si toho všimli, převezmou taktovku nad představením, o kterém jsme si mysleli, že je plně pod naší režií. Možná i v tom je kus pravdy.
Dobrá, společenské mýty nemusí odpovídat pravdě …ale přesto „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu”. Snad právě proto se mnoho zdejších cizinců pídí po této mytologické „pravdě“, vedeni nadějí, že právě jim se podaří najít to, po čem touží…a nebo dlouho do noci hltají nepřeberné kvantity skvělého českého piva v plané naději, se jim pod jeho vlivem bude lépe mluvit a svádět v českém jazyce. Mohou jen doufat! Nefunguje to!
Řekl bych, že nám nezbývá než přibrat další argumenty. Další věc, kterou Čechy předčí vše, co se cizinec rozhodl opustit, je svobodné ovzduší, možnost žít svůj život bez zbytečných zásahů zvenčí. Jistě, paleta možností zde nepřekypuje tolika barvami, jako je tomu například v Londýně nebo New Yorku, na druhou stranu jsou tyto barvy neobyčejně živé. A navíc, méně lidí vám tu strká štětce do vybraných barev. Co se umění a kultury týče, Praha nabízí spoustu míst, kde se něco děje, galerií a živoucí komunitu kreativních lidí.
Domnívám se, že probouzející se česká kultura oplývá vitalitou a s nadšením si vychutnává plody svého znovu nabytého postavení významného trhu střední Evropy. Česká společnost ještě stále nebyla nakažena sociálním rozkladem, typickým pro mnohá evropská a americká města. Doufejme, že převládající optimismus přinese užitek všem českým občanům.