Město

Vše, co jste kdy četli (a slyšeli) o českých dívkách, je pravda. Bohužel si mě zatím žádná nevšimla. Mí kamarádi v Anglii byli přesvědčeni, že si tu najdu přítelkyni, jakmile vylezu z letadla, což bylo v roce 2007.  Nic takového se však stále nestalo. Na požádání ale zájemkyním sdělím své číslo na mobil.

Zhruba před třemi lety mě Praha přestala překvapovat. Teď už nechodím ulicemi s otevřenými ústy. Pozitiva však stále převažují na negativy. Myslím, že vše záleží na lidech, které člověk potká. Zjednodušeně (a nespravedlivě) rozděluj lidi v Praze následovně…

Veřejnost

Než jsem se sem přistěhoval, tak jsem již v Praze párkrát byl. Mé tehdejší zkušenosti s Čechy se omezily na zaměstnance restaurací, muzeí a kaváren. Nepamatuji si žádnou nepříjemnou zkušenost.   Moc se nesmáli (a nesmějí), ale proč by měli? Já a mí kamarádi jsme se nesnažili mluvit česky během našich návštěv, takže jsme to vlastně byli my, kdo se choval nezdvořile. Tam, kde teď bydlím (Vršovice), se k zákazníkům chovají dobře. Pivo přistane na mém stole, aniž musím říct slovo, a servírka se na mě dokonce usměje. V jedné obzvlášť drsné hospodě se mě barmanky zastaly, když mě slovně napadl jeden opilý Čech, kterého asi rozčilovalo, že neumím česky. V Anglii by bylo v takové situaci lepší, kdybych odešel.

Během několika týdnů jsem si všiml prvního rozdílu mezi Angličany a Čechy. Mám problémy s chůzí a je mi jasné, že to vypadá dost divně.  Nerozumím však tomu, proč si Češi myslí, že je to tak zajímavé. Brzy jsem si zvykl, že na mě lidé zírají. Možná kdyby to bylo s politováním, tak by mi to tak nevadilo. Problém však je, že se na mě dívají často s pobaveným výrazem, se zmatkem a někdy i zhnusením v očích. Teď už vím, že to tak prostě dělají. Dělají to i lidem, kteří MOHOU pořádně chodit.  Bojí se mě snad? Díky tomu mám pro sebe dvě místa v tramvajích a v metru. Nebo snad nemají rádi Angličany jako ještě pořád hodně lidí?

Studenti

Studenti jsou nejlepší částí mé práce. Upřímně mohu říci, že jsem se setkal jen s velmi málo studenty, kteří by byli nepříjemní a nechovali se přátelsky. Většinu z nich mě opravdu baví učit a jen zřídka se mi nechce do práce. Jejich přístup k práci a učení mě zahanbuje. Také je pravda, že jsou více aktivní. Co se anglické historie týká, jsem to často já, kdo je studentem.

Když se poštěstí a člověk je více pozná, pak vás to obohatí. Mí studenti a přátelé jsou skromní a velkorysí a je s nimi sranda. Někdy jsou až moc velkorysí. Třebaže miluji jídlo, ani já nezvládnu více než jednu malou krabici vánočního cukroví. V okamžiku, kdy se v Praze začnou objevovat děsní studenti, bude čas vrátit se domů. Doufám, že to se v brzké době nestane.