Letošní léto přineslo pár mraků a náhlých lijáků, vesměs nás však slunce obdařilo chováním, jež každým dnem překvapovalo svou rozmarností. Jinak tomu bylo ve Velké Británii, kterou jsem měl to potěšení tento měsíc navštívit. Tam bylo letošní léto jedním z nejmokřejších od roku 1907. Čtyřicet devět festivalů muselo být na poslední chvíli odvoláno kvůli přívalovým dešťům a záplavám. Tomu říkám riskantní podnikání! Proto se radujme, že máme takové štěstí, užívejme občas lepkavého vedra a nestěžujme si, že slunce moc pálí. Podzim je časem dozrávání léta, časem sklizně plodů naší práce a slavení toho, co nám přinesly…Zkrátka, jezme, pijme, veselme se.

Když mluvíme o tom veselení…to jsem si tak popíjel pivo v jednom mém oblíbeném podniku, když tu se parketu zmocnili dva muži a přírodou bohatě obdařená žena. Neuplynulo dlouho a žena odhodila každou část svého oděvu, jako Salome sedm závojů. A tak se stalo, že jsme byli nečekaně poctěni divokým, nahým tancem.Zvláštní je, že zmínění dva muži byli o trochu stydlivější a zůstali oblečeni. Nutno ovšem dodat, že něco takového se tu neděje každý den. No vážně, to místo není žádná pochybná díra! Jednalo se o naprosto spontánní projev plodnosti ve své totálně zhýralé podobě, jež byla současně humorná a urážlivá pro svou morální výstřednost. Co se všechno může stát v Praze! Nepamatuji se, že by se mi kdy něco podobného přihodilo v nějakém baru v Anglii, nebo kdekoli jinde. Možná netrávím čas na správných místech. Ať tak či onak, tato příhoda je jasným důkazem, že vzestup protestantství v české minulosti ovlivnil zdejší lid jen do určité míry, a že síla smyslnosti, která je dynamikou evoluce, nadále září jasným světlem.

Ráno zastihlo nás klidně nevědomé

Měsíc vypálil nám zlato do vlasů

V noci plaveme v moři smíchu

Až léto skončí

Kam se podějeme

Úryvek z písně Jima Morrisona “Summer’s almost Gone” (Léto už téměř skončilo)