Jsem přestrojen za průvodce a mým úkolem je provádět nočním městem takzvané  „stag groups“, což jsou  skupiny anglických či amerických mužů na pánské jízdě - zlořečení to hýřilové, ostouzení všemi mravopočestnými občany. Po rychlém zhodnocení osazenstva baru a po zdvořilém pokynutí směrem ke skupině babiček sedících u jednoho ze stolů, jsem zkontroloval útržek papíru s detaily kontaktní osoby a už-už se chystal usoudit, že skupina má zpoždění. Avšak důkladné prozkoumání zmíněných střenek mě nakonec přivedlo k závěru, že právě ony jsou onou pánskou skupinou, jež budu mít v následujících hodinách na starost.

Pánové byli inkognito, každý z nich skrytý pod vrstvami pudru a velmi přesvědčivých paruk, natáček a šátků. Zkrátka, byli to skuteční mistři převleků. Pouze díky pár drobným detailům, které neunikly mému trénovanému oku, jsem odhalil, že se jednalo o převlek. Prozradil je snad hluboko posazený hrdelní smích, nebo nadměrné ruce jimiž se pokoušeli plést, a nebo to snad byly podivně svalnaté bicepsy? Jako poslední nezvratný důkaz posloužilo  strniště neoholeného člena skupiny a jeho ujištění, že se skutečně jedná o ty, kterým mám odhalit taje okolních pohostinských zařízeních.

Můj kontakt se jmenoval Olly. Pod četnými vrstvami líčidel se skrýval počestný  stavební úředník z Londýna, stár něco mezi dvaceti a třiceti lety. Ukázalo se, že se jedná o mezinárodní skupinu pánů, kteří si pokaždé, když se jeden z nich chystá vstoupit do stavu manželského, vyberou určité místo, většinou to je evropské město, v němž pak uskuteční jeden z rituálů mužské pospolitosti. Ten spočívá v tom, že skupina v přestrojení  proflámuje celou noc.

Jak jsem tak prováděl toto bezbožné hejno po hospodách, provázel mě absurdní kontrast mezi jejich vzhledem a taškařicemi, kterých se pod vlivem pivního moku dopouštěli.

Pokračovali jsme na Staroměstské náměstí a jejich převlek byl tak dokonalý, že dokonce obelstil i některé z pouličních prodavačů, nabízejících své zboží. Musel jsem dokonce odehnat pár pochybných, méně vybíravých týpků. Nejdříve jsem pobavili personál jednoho sklepního baru, kde jsme si dali první pivo. To už jsem si tak nějak zvykl na pozdvižení, jež jsme po celou dobu způsobovali. Jeden z členů naší skupiny, podivínská stará dáma s hůlkou, se vyšplhal/a na podium a pustil/a se do tance se sexy tanečníkem. On či ona si zachoval/a věrohodně stařenkovské pohyby, prokládané záchvaty divokého tance, které u přihlížejících způsobovaly výbuchy nezřízeného veselí.

S pokračujícím večerem jsem s potěšením pozoroval, že se mým svěřencům dostávalo vlídného zacházení od osazenstva barů, do nichž jsme zavítali. Peníze určené na nápoje nakonec došly a mládenci vypadali, že se dobře baví. Rozloučil jsem se tedy s pocitem, že přestože někteří pohlížejí na tuto oblast turismu s opovržením, já se setkal se skupinou přátelských a dobře vychovaných jedinců, kteří bezpochyby představovali přínos do rozpočtu města.

Byly dvě hodiny ráno. Vracel jsem se domů, zastávka tramvaje byla nadosah, když tu si mě vytipovala dvojice zlodějíčků a veškerý můj výdělek zmizel do noci. Podobná věc se mi stala podruhé během  jednoho týdne! Během svého života jsem obýval stinné ulice Delhi, Bombaje, Londýna a spousty dalších měst, ale nikdy a nikde předtím jsem nebyl tolikrát okraden. Zloději číhající v ulicích města jsou jeho stinnou stránkou a představují daleko větší nebezpečí, než divoké skupiny užívajících si cizinců.