Takhle to opravdu bylo

Toto je příběh o hodném českém revizorovi. Byla jsem v Praze teprve měsíc, bylo pěkně, asi to bylo o víkendu a já jsem si šla koupit nějaké jídlo. Chtěla jsem se trochu projít a brzo se zase vrátit, ale pak jsem si to najednou nějak rozmyslela. Venku bylo opravdu nádherně a sedět doma by byla hrozná nuda. A tak jsem skočila do tramvaje a jela na Anděl.

Seděla jsem zamyšleně v tramvaji asi tak deset minut, když vtom mě překvapil hlas revizora: „Dobrý den.“ Byla to má první zkušenost s českou policií, takže jsem byla trošku zaskočená, ale nebála jsem se, protože jsem měla čerstvě nabitou kartu Opencard. Otevřela jsem klidně peněženku, že ji vytáhnu, ale pak jako by mě najednou srazil vlak. Nechala jsem si všechny průkazky a karty doma; vždyť jsem neměla žádný výlet v plánu. Kontrolor stál vedle mě a já jsem neuměla česky říct ani „nemám u sebe svou kartu“, a tak jsem na něj vrhala zoufalé pohledy a jen jsem doufala, že porozumí. Když pochopil, že nemám jízdenku, chtěl po mně cestovní pas, a co byste řekli – jistě, neměla jsem ani ten. Byla jsem úplně zoufalá, málem jsem se rozplakala, a byla jsem už připravená zaplatit pokutu. A on se na mě jen podíval, jako by mě nabádal: „příště už to nedělejte“. Řekl: „No dobře,“ a odešel. Byla jsem v šoku, neuměla jsem mu ani poděkovat za tu důvěru. Vystoupila jsem hned na další zastávce a okamžitě jsem si koupila jízdenku.

Ještě jsou na světě milí lidé

Byl to jeden z mých nejlepších dní v Praze, kdy jsem znovu uvěřila, že hodní lidé existují. Podle mě tady na rozdíl od zbytku Evropy lidé ještě věří na druhou šanci. Jako v každém cizím městě, kde člověk není doma, je v mnoha ohledech těžké přežít, a samozřejmě ani v České Republice to není zrovna nejlehčí. Hlavně jazyková bariéra vás provází dokonce i v Praze, největším českém městě, a proto můžete mít problémy třeba s policií nebo s úřady. Většina lidí, i já sama, má potíže s vízy a s dalšími záležitostmi, které má na starosti cizinecká policie, ale aspoň mě uklidňuje, že vím, že lidé se tady většinou snaží nejdřív naslouchat a porozumět. Řekla bych, že právě proto stojí za to zkusit v Praze bydlet.