Česká záliba v kouření, lokání piva a samozřejmě ve sbírání hub svědčí ve prospěch výše uvedené teorie, k čemuž ještě nutno přičíst fakt, že plody, které si Češi tak oblíbili, se v jejich jazyce nazývají „houby“, kteréžto slovo není nepodobné jménu Hobit. Hobiti z Tolkienova známého příběhu byli sice poněkud menšího vzrůstu, tento handicap jim však vynahrazovala síla charakteru. Při pohledu do historie českého národa můžeme s velkou nadsázkou a notnou dávkou optimismu říci, že česká kultura by se dala charakterizovat slovy pijme, jezme, veselme se, což je heslo, jehož platnost může být ohrožena vývojem příštích let.

Pohled do historie napoví, že pod povrchem výše zmíněného rčení se skrývá mnohem hlubší realita. Otázkou je, zda bude tato roztomilá stránka české kultury převálcována neochvějně se řítícími dějinami, pohlcena honbou za materialismem a smíšeným požehnáním kultury kreditních karet. Způsobí vpád trendu zdravého stravování a omezení konzumace alkoholu změnu českého pohostinství, které se tak stane mnohem uměřenější, spartánskou záležitostí? Dostane se nám všech těch salátů, tofu a tmavé rýže? Přivítáme s otevřenou náručí všechny ty nízkokalorické pokrmy? Pryč s tradičními pokrmy z vepřových kolen a pryč s gulášem! Je možné, že pokroky v genetickém inženýrství spojené se zdravou dávkou abstinence způsobí, že se stárnutí stane věcí minulosti. Zdá se, že je jen otázkou času, než bude prolomen odpor těch, kteří vystupují proti zákazu kouření na veřejných místech. Ano, je jen otázkou času, než podlehnou útokům zastánců zdravého životního stylu. Možná se pak budeme dožívat vysokého věku…ale bez piva? Bez guláše a cigaret? Co se pak stane s oněmi vlákénky, jež drží lidské společenství pohromadě? Nejedná se snad o jistou formu puritanismu, převlečenou za moderní racionalismus? Přehupuje se snad kyvadlo společenského vývoje šedesátých let do opačného extrému? Dokonce i sexuální život je, díky výsledkům výzkumu sexuálně přenosných chorob, negativně poznamenán pocitem viny. Pro mnoho lidí sex získává příchuť něčeho negativního. Ptám se, kam se poděly „oběti“ generace šedesátých let? Střemhlavý úprk do náruče amerického snu převrátil naruby divoké požitkářství těchto idealistických let.

Jak jsem již zmínil v předešlých článcích, česká ekonomika je poháněna pivem stejně jako ropou a to do té míry, že kdyby se ceny za ropu promítly do ceny za pivo, způsobilo by to krizi, v porovnání s níž jsou Husitské války pouhou dětskou šarvátkou.

Konzumace alkoholu na veřejnosti je již nyní omezena, což může způsobit, že se česká hospodská kultura propadne v onen zoufalý stav podobný tomu, jenž vládne ve Velké Británii a koneckonců i v ostatních evropských zemích. Díky zákazu kouření a stoupající ceně alkoholu je každý měsíc v Anglii zavíráno zhruba 150 hospod . To je cena, kterou platíme za zdravý životní styl. Tempo nárůstu konzumace alkoholu na různých mejdanech se však nikterak nesnížilo. Stejné pravidlo platí pro kouření marihuany, třebaže tabáku se holduje méně. Ve Švédsku, kde alkohol podléhá silnému zdanění, se čile pije doma, a to po celý večer. V poslední půlhodině před zavíračkou pak Švédové zaběhnou do hospody na rychlý doušek alkoholického občerstvení. Při této příležitosti se navazují kontakty a noví známí se pak buď přivedou domů, nebo se s nimi vyráží vstříc dalším nočním dobrodružstvím.

Na závěr bych chtěl říci, že Praha v minulosti bez pochyby zažila mnohem represivnější formy kontroly a i navzdory přetrvávajícím potyčkám neonacistických skupin můžeme s jistotou říci, že se z událostí let minulých poučila.