Taková podívaná mě ani trochu nešokovala. Na mnoha místech Prahy jsem totiž měl možnost vidět rodiče, jak pomáhají svým potomkům ulevit si do různých příkopů a záhonků. Dokonce ještě častěji vídávám dospělé muže dělat totéž na velmi veřejných místech, aniž se moc snaží skrýt zrakům kolemjdoucích, popřípadě se nesnaží vůbec. Pánové z jiných zemí sice tuto možnost také využívají, avšak většinou se to snažíme činit stranou od ostatních lidí, přičemž záleží na míře intoxikace. Zatímco mnozí čeští muži naopak tento akt s radostí pojímají jako velmi veřejnou záležitost.

Přesto mě však překvapil věk oněch chlapců a místo, které si vybrali. V jejich věku bych se za žádnou cenu dobrovolně, natož pak s radostí, neodhalil před takovým množstvím cizích lidí.

Rozdíly v přístupu

Existuje velký rozdíl mezi tím, jak anglicky mluvící lidé a Češi přistupují ke své tělesné schránce. Domnívám se, že dobrým příkladem je opačný přístup k tělesnému a emocionálnímu soukromí. Při návštěvě bazénu v Čechách uvidíte daleko více obnažených částí těla než v Austrálii, kde se vám ale zase může stát, že na zastávce autobusu v Brisbanu budete muset přetrpět podrobnou zdravotní anamnézu postarších dámiček, a to pěkně bez příkras.

Vlastně mi přijde logické to, že si pro sebe necháváme své myšlenky a pocity a naopak k tělesné stránce se chováme s větší tolerancí. Tělo je tělo, zatímco naše myšlenky a pocity jsou podstatně osobnější. Skutečným oříškem pro mě a většinu anglicky mluvících expatů jsou však pravidla české etiky. Jak se jen vyznat v českých zvyklostech, když pocházíte ze země, která má tato pravidla podstatně uvolněnější?

Formality a zvyklosti

Na co jsem si ale stále ještě nezvykl, je vzájemné zdravení ve výtahu. Celý život mě učili, abych s lidmi ve výtahu nemluvil a abych se vyhýbal očnímu kontaktu. Vlastně nejlepší je předstírat, že tam se mnou nikdo není. Jízdy výtahem se dějí v tichosti. To, že mi ve výtahu řekne „dobrý den“ úplně cizí člověk, kterého by ani nenapadlo mě pozdravit, kdybychom se potkali na ulici, je prostě divné.

Avšak i přestože mi takové chování připadá zvláštní, přizpůsobím se a budu se chovat stejně. A naopak, i když na uvedené chování přistoupím, stejně mi má účast na této zvláštní pantomimě nepřestane připadat značně nepřirozená. Domnívám se, že po celou dobu mého zdejšího pobytu budu po každé cestě výtahem rozjímat nad absurditou zdravení se s úplnými cizinci pouze na základě toho, že jsme spolu sdíleli krátkou cestu uzavřeni v malé plechové krabici jedné pražské budovy.  

Zároveň ani trochu nepochybuji, že pokaždé, když budu míjet onen příkop v Rumunské, popřemýšlím nad tím, kdy ho ti dva chlapci přestanou používat namísto veřejných záchodků.