Ukázka toho, co se dá čekat

Vzpomínám si na svůj první zážitek. Seděli jsme s přáteli v hospůdce a já jsem se zeptal, co bych si mohl dát k jídlu. Začali mi vyjmenovávat možnosti:

Nakládaný hermelín

„Co to je?“ zeptal jsem se.

„No, to je plesnivý sýr naložený v octě s cibulí, nastudeno.“ Napadlo mě nejdřív, že Češi mají fakt divný smysl pro humor (a to tedy mají), jenže ten můj známý to myslel vážně. To jsem netušil, že plíseň je tak žádaný artikl. „Tak dík,“ řekl jsem. „Co dalšího?“

Utopenci

„To je anglicky něco jako ‚utopená klobása‘. To neznáš?“ divil se můj kamarád. „A je taky naložená v octě a s cibulí. Jo a taky se jí studená.“

Cože? Studená klobása? Kdo kdy slyšel, že by se klobása jedla studená? To už bych mohl rovnou přijít do obchodu, popadnout tam balíček buřtů, otevřít ho a přímo na místě se do nich pustit. Copak je takový problém hodit je na gril? Vážně? Klobásy NASTUDENO? Zeptal jsem se ho, jestli by nebylo něco kromě téhle kategorie nakládaných „dobrot“.

Noční můra pokračuje

„Ale jasně! Třeba chleba se sádlem.“

Chleba znám. Ten můžu. A co je to vlastně to sádlo?

A on vysvětloval: „To je krajíc chleba a na něm je koření, trocha cibule taky, no a ten špek…“ Fakt řekl „špek“. Jako sendvič se špekem, napadlo mě. To mi jako chce říct, že špek, přepuštěný tuk ze zvířete, je něco, co si lidi rádi „zobnou“ po pár pivech? „Promiň, miláčku, dneska jsem nic nevařil, jdu do hospody na pivo a na tuk.“ Myslím, že si všiml mého „nezájmu“ o tuhle možnost a raději pokračoval dál.

 „A poslední, co tu mají, je tatarský biftek. Ten je z mletého hovězího. Mleté hovězí znáš, ne?“

„Aha, to myslíš burger?“ ptal jsem se.

„To tak docela ne,“ pousmál se. „Tatarák je…, ehm…, taky studený a… – syrový. A… je v něm zamíchané syrové vajíčko.“

Už jsem neměl slov. Takže já bych si nezaplatil jen za skoro jistou tasemnici ze syrového masa, kdepak, zabil bych hned dvě mouchy jednou ranou, protože bonus navíc by spočíval v salmonele z toho vajíčka! No, páni...

Je to prostě můj osud

Ten večer jsem si nedal vůbec nic. Musím ale říci, že za tu dobu, kdy tu bydlím, jsem už při různých příležitostech vyzkoušel všechny ty možnosti (a ještě i další ) a vlastně to všechno bylo dobré, syté a (to je ještě podstatnější) jedlé, aniž to mému organismu nějak uškodilo anebo mi to do něj zavleklo nějakou nechtěnou hladovou havěť. Člověk musí vykročit z pohodlí svých zvyklostí kousek ven, jinak by se celý život cpal jen hranolky. No uznejte, nezní takový zavináč líp?