Občas nám existenci Prahy připomenou zprávy, například když se v novinách objeví statistická mapa průměrných příjmů v ČR, nebo v zimě, když první sníh způsobí první kalamitu, ale obecně Praha zůstává spíš jen tak trochu výstřední a exotickou sousedkou, jejíž zvyklosti se poněkud liší od těch našich.

U sousedů

Nejsem ten typ člověka, který by si zamiloval každodenní dojíždění do Prahy Pendolinem, a tak se v Praze objevím málokdy, ale o to víc si to pak vychutnám. Tehdy mívám konečně možnost sejít se s tou zvláštní sousedkou a poznat ji trochu líp.

Jedna taková příležitost se mi naskytla nedávno, když k nám na letní prázdniny přijeli mí dva mladí synovci. Letadlo přilétalo pozdě odpoledne, a tak jsem se rozhodl, že pro ně pojedu autem, aby cesta k nám domů byla jednodušší. Malinko jsem se toho obával, protože mám ještě v živé paměti nervy drásající cestu Prahou, když nás jednou na letiště vezli naši přátelé. Beznadějně jsme zabloudili a nakonec jsme museli zaplatit taxíkáři, aby nás z centra vyvedl, protože jsme už neměli ani čas přehazovat kufry. Naštěstí se tohle už změnilo – otevřel se jižní obchvat, a tak jsem si užil skvěle hladkou jízdu kolem města rovnou na letiště. Nedá se to ovšem říct o zbývající části „dé jedničky“. Neutuchající drncání sice synovce spolehlivě uspalo, ale mé staré škodovce ani mým nervům to rozhodně nedodalo. Proto jsem usoudil, že až kluky povezu zpátky, bude lepší jet do Prahy vlakem.

Airport Express – ne tak docela

Do Prahy ráno přijíždí spousta vlaků, má tam namířeno snad každý, takže mě docela překvapilo, že jsme celou cestu měli kupé jen pro sebe. S jízdenkami integrované dopravy pak stačí jenom přestoupit na autobus AE a za chvilku jsme hladce na letišti. Jen ten autobus nejdřív najít! Netuším, co si o nově rekonstruovaném hlavním nádraží myslí bezdomovci, ale v žádném případě není jednodušší zorientovat se v něm, když to tam člověk pořádně nezná. Když jsme tedy konečně kýženou zastávku našli, čekalo tam tolik lidí, že by je nepobraly ani tři autobusy, a tak jsme raději vyrazili zase dolů a do metra, než bychom měli několik půlhodin čekat na další „letištní expres“. Od Dejvic dál to připomínalo exkurzi se zvláštním důrazem na usilovné odhodlání hlavního města roztáhnout se dál na západ, přičemž nová trasa metra je v celé té akci nejvýznamnějším tunelovacím projektem.

Nejlepší výstava

Když jsem synovce v pořádku poslal domů, zbyl mi čas, abych si vychutnal velkoměsto – kavárny, knihkupectví, výstavy, kultura, ta nabídka je ohromující. A tak jsem bloumal, usrkával a rozhlížel se. K vlastnímu potěšení jsem si uvědomil, že kromě všeho, co jsem si naplánoval navštívit, se tu odehrává i mnohem úžasnější představení, které vůbec nemusím hledat. Jen jsem seděl na domluveném místě, kde jsem čekal na kamarádku, a sledoval jsem tu různorodou, pestrobarevnou a proměnlivou směs lidí pohybujících se po pražských ulicích. A to už sama o sobě byla výstava, kvůli které se vyplatilo přijet se do Prahy podívat.