Když mi svůj problém vyjevili (opravdu naskočili na špatný spoj), vysvětlila jsem jim, kudy mají správně jet, a oni mě pochválili za dobrou angličtinu. To je tak: já jsem Američanka, a i když těm Britům se to možná nezdálo, angličtina je můj rodný jazyk. Usmála jsem se, poděkovala za pochvalu a řekla jsem, že jsem Američanka. Zatvářili jsme se všichni trochu rozpačitě a zachránilo nás, že se zrovna otevřely dveře tramvaje a oni vystoupili.

Čeština

Jako cizinka pracující na své češtině si nedorozumění užiji nepřeberně. Když jsem se jednou v zelenině ptala „Mate matu?“, zabralo domlouvání několik minut a ještě jsem si musela pomoci slovem „mojito“, než jsem si dokázala koupit balíček mátových listů. Od té doby jsem se v češtině zlepšila, ale číšníci v restauracích mi často vracejí zpátky špatné částky (v můj prospěch sice, ale stejně!), a když mluvím s přáteli, je v tom spousta pantomimy. Nejhorší je, když člověk něco řekne své tchyni a ona se podívá na syna, aby jí to přeložil do „pořádné“ češtiny. Všeobecně se Češi diví, že se někdo vůbec snaží naučit česky (A proč? Vždyť my jsme tak malá země!), ale běžně se mi po Praze stává, že jakmile udělám chybu, přejdou do angličtiny. A to je vždycky legrace, protože já pak mluvím dál česky, kdežto oni na mě anglicky.

Z jedné řeči do druhé

Je příjemné, když člověk může přepínat mezi těmito dvěma jazyky. V jedné restauraci v centru se servírka snažila mně a mým dvěma anglicky mluvícím přátelům naúčtovat za jídlo víc, než měla. Když jsme se bránili anglicky, dělala, že nerozumí (do té chvíle jsme se s ní domlouvali anglicky), a tak jsem spustila česky a rázem byl správný účet na světě a bylo po problémech (až na ten její přístup, samozřejmě). Jedna z věcí, které se mi na češtině moc líbí, je zdrobňování: z piva je pivečko, můj skoro dvoumetrový přítel je miláček, moje oblíbená dobrota je zmrzlinka atd. Anebo takové vyrábění českých sloves z anglických (což se občas opravdu i používá) – tím, že se přidá koncovka -ovat, takže ze share je šérovat, inventovat atd. Mí čeští přátelé, kteří umějí anglicky, se taky baví mými doslovnými překlady z angličtiny, které jim nedávají moc smysl: třeba takové slovo mole v angličtině znamená jak krtka, tak znaménko na kůži, tedy dvě různá česká slova.

Tak to prostě s jazyky je – jsou živé a přizpůsobivé, a když si s nimi člověk hraje a dává jim novou tvář, je to zábava.