Před příjezdem mi každý říkal: „Je to nádherné město, budeš ho milovat.“ A skutečně, již během prvních pražských dnů mě okouzlily zdejší budovy a architektura. Praha vypadala jako město z pohádek.

Pak přišel čas, abych si našla ubytování. Kontaktovaly mě dvě dívky, Angličanka a Američanka, se kterými jsem se za pár dní přestěhovala do krásného bytu na Vinohradech: dřevěné podlahy, vysoké stropy a srdce nad vstupními dveřmi, zkrátka bydlení, jaké bych si v Paříži či ve většině dalších evropských hlavních měst nikdy nemohla dovolit.

První měsíce, které strávíte v cizím městě, mají vždy zvláštní význam. Obzvláště to pak platí v případech, kdy neznáte místní jazyk. Já jsem si ty chvíle skutečně užila. Ať už šlo o nové zvyky, či o učení se novým věcem, jako například, jak se dostat uprostřed noci domů nebo jakou koupit mouku, když si chcete něco upéct (Češi, zdá se, používají několik různých druhů mouky, což je skutečně matoucí!).

Skvělí lidé, skvělé pivo!

Nejdříve jsem si myslela, že mám Prahu ráda kvůli lidem, které jsem tu potkala. Lidem, ze kterých se stali skvělí přátelé. Vše v Praze mi připadalo úžasné a významné, každý nový člověk, kterého jsem potkala, mohl být ještě zajímavější než ten před ním, každé místo, kam jsem zavítala, mohlo být ještě kouzelnější než všechna předchozí. Byla jsem snad přecitlivělá? Při rozhovoru s přáteli jsem však zjišťovala, že nejsem jediná, v kom Praha vzbuzuje podobné pocity: skvělé místo, kde žijete na 200 %. Že by za to mohly nějaké zvláštní přísady zamíchané do českého piva?

Být „expatem“ znamená naučit se říkat sbohem. Jak tak mí přátelé odjížděli ze země vstříc novým dobrodružstvím, začínala jsem se obávat, že Praha už nikdy nebude jako dřív. Ale i když už byli pryč, Praha nejenže zůstávala skvělým místem, ale s přicházejícím létem se stávala dokonce ještě lepší než kdy předtím. Otevíraly se pivní zahrádky, v parcích se oteplovalo. Jak jsem tak jednoho večera obdivovala úžasný výhled z Letné na Vltavu a Národní divadlo, přepadl mě pocit, jako bych se zamilovávala. A když jsem se vracela z krátké dovolené, na zpáteční cestě mě překvapilo pomyšlení, že jedu domů!

Nový domov

Domov..., to je, čím se mi Praha zdá. Přesněji řečeno jeden z domovů, protože si nedokáži představit, že bych tu žila roky. Je to však místo, kde se cítím dobře a bezpečně. Čím je Praha tak výjimečná? Proč to město miluji? Protože život je tu jednodušší. Zdá se, jako by se Češi rozhodli naplno užívat života. Miluji i to, že není důležité, jak vypadáte. Jelikož jsem celý den v práci obklopena módou, je pro mě velice osvěžující, že můžu při procházce městem zapomenout na trendy a styly, třebaže se na mě lidé někdy dívají divně, když mám na hlavě klobouk. Ale to dělají i ve Francii. Také miluji pražskou atmosféru nekonečných prázdnin. Jakmile vyjdu z kanceláře, mohu zapomenout na práci a uvolnit se. V pražských ulicích se nesetkáte se stresem.

Ano, miluji Prahu. Protože to je magické místo, protože zanechá v každém trvalou vzpomínku a protože vše, co tu prožijete, je pravdivé a intenzivní. I když mě něco trápí, i když jsem smutná, Praha si vždy najde způsob, jak mě povzbudit a rozveselit. Protože žiji ve skvělém městě.