Svatební přípravy
Poradili nám, abychom si všechno důkladně dohodli na matrice v tom pražském obvodu, kde se chceme brát. Vypadá to, že každý pražský obvod má jiná pravidla a v závislosti na náladě a povaze osoby za přepážkou se celá záležitost může měnit od úžasně rychlé a jednoduché až po mučivě vleklou a komplikovanou. Bohužel jsme se dočkali té druhé verze.
Aby mohlo být naše manželství zaregistrováno, bylo třeba nechat přeložit můj rodný list do češtiny, a to s „ověřovací doložkou“. Nebyl jsem si jistý, co to znamená, a tak jsem kontaktoval britský úřad vlády a požádal jsem o ověřenou kopii. K tomu jsem jim musel poslat originál svého rodného listu. Měl jsem ho v Praze a poslal jsem jej doporučeně, takže bylo možné zásilku sledovat.
Svatba byla domluvená na 29. června a lhůta 6 týdnů na vyřízení rodného listu už uplynula, takže jsem zavolal na britský úřad vlády s dotazem, co se děje. Málem jsem zkolaboval, když mi řekli, že žádnou žádost nedostali! Hned jsem konfrontoval Českou poštu, kde prohlásili, že se zásilka ztratila někde mimo ČR, takže za to nejsou zodpovědní. Neměl jsem ani čas se rozčílit; jediná možnost v té chvíli byla zažádat o vydání nového rodného listu expresním způsobem a ten mi přišel o týden později. Šel jsem s ním rovnou k oficiálnímu překladateli, ale na překlad jsem musel čekat až do pondělí (5 dní před svatbou).
Apostila při svatbě v zahraničí
V pondělí nám zavolali, že před přeložením je ještě potřeba takzvaná apostila. Nikdy jsem o ničem podobném neslyšel, ale po několika nevybíravých slovech a slzách jsme se vzpamatovali a zjistili jsme, že to je ta „ověřovací doložka“, kterou po nás chtěla matrika. Jediné místo, kde se to dalo zařídit do svatby, byla expresní apostilní služba v Londýně. Můj otec spočítal, že by mohl hned dopoledne poslat kopii mého rodného listu z Leedsu do Londýna, tam by vše během úterý vyřídili a ještě ten den odeslali z Londýna, a že by to do Prahy mohlo dorazit ve středu nebo ve čtvrtek. Jenže ouha! V úterý dopoledne jsem na apostilní službu volal a můj rodný list tam ještě neměli. A zase slzy a panika. Zbývalo mi už jedině rozjet se a vyřídit to tam osobně. Zarezervoval jsem si večerní „last minute“ let do Londýna, rozhodnutý získat tu apostilu za každou cenu. Během 24 hodin jsem byl zase zpátky na české půdě, s apostilou v ruce, o pár stovek liber lehčí a o pár vlasů šedivější.
Překlad nám udělali ve čtvrtek a my jsme se jen modlili, aby matrika měla otevřeno i v pátek a my měli všechno vyřízeno před sobotní svatbou.
Svatební den a poté
Byl to báječný pocit úlevy a radosti, když jsme věděli, že už máme vše potřebné, a svatební den jsme si skvěle vychutnali. Pamatuji se, jak se nás před vstupem do kostela kněz ptal: „Jste si jistí, že to oba chcete učinit?“ a já jsem mu odpověděl: „Po posledních několika dnech by vám dalo obrovskou práci nám v tom zabránit!“
A mimochodem, můj rodný list se objevil na britském úřadu vlády o tři měsíce později. A další dva měsíce poté jsme od České pošty dostali náhradu 300 Kč.