Stověžaté město

Jedno z mých očekávání Praha zaručeně splnila: skutečně je to místo, kde se kouzelný starobylý svět střetává se světem moderním. Na tuto směsici tu narazíte téměř na každém rohu, ať už v podobě budov ze čtrnáctého století, pasáže Lucerna nebo paneláků v Malešicích. Dokonce i post-punkový a životem pulzující klub Cross je symbolem města, které neustále přetváří svou budoucí podobu. Pocházím ze severní Ameriky, kde historie je něčím, o čem si čtete v učebnicích, a možná právě proto mě zdejší historická koláž nepřestává udivovat. A dokonce jsem zjistil, že mě překvapuje tím více, čím déle tu žiji.

Mekka kultury

Kromě skvělé architektury se Praha ukázala být i významným kulturním centrem, a to navzdory tomu, že je to poměrně malé město. Alespoň dvakrát do týdne se snažím zajít někam za kulturou. Zdá se, že kreativita zdejších lidí je nevyčerpatelná. Možná je to čilým turistickým ruchem nebo za to může bohatá historie, která příznivě ovlivňuje imaginaci zdejších lidí. Praha sice není New York nebo Berlín, je to však město téměř bezbřehých možností a to je pro někoho, kdo se sem zrovna přistěhoval, obzvláště důležité.

Učte se češtinu (ať už se vám to líbí či nelíbí)

Když se člověk stává součástí nové komunity, zažívá nejedno vzrušující dobrodružství, zároveň však musí překonat i nejednu překážku. Během svého třetího pobytu v Praze jsem si plně uvědomil, že k tomu, abych se stal částí zdejší společnosti, zkrátka potřebuji umět česky. Pomalu, ale jistě se učím zvládat zdejší jazyk, a má snaha již nese první ovoce. Například si můžu objednat v restauraci nebo popovídat se sousedem (Jaký to báječný pocit, když se vám poprvé podaří porozumět větě pronesené rodilým Čechem!). Samozřejmě mám před sebou ještě dlouhou cestu, s každým novým slovem se však stále více přibližuji městu a jeho obyvatelům.

Globalizace

VELKÝM problémem je pro mě práce. Do Prahy jsem se přistěhoval z rodinných důvodů. Opustil jsem v Kanadě dobrou práci a jazyková bariéra mi znemožňuje uplatnit se v oboru. Na druhou stranu si postupně zvykám na novou situaci, objevuji nové možnosti a to, že jsem mezinárodně flexibilní, se mi nakonec daří využívat ve svůj prospěch. Navazuji vztahy, které by mě dříve nenapadlo navazovat, dokonce i objevuji nové možnosti doma v Kanadě. Éra globalizace na mě dolehla, a třebaže nevím, kam mě zavede, ta cesta je bezesporu jedno velké dobrodružství.

Ironií je, že čím déle zde žiji, tím více vidím, jak se globalizace podepisuje i na Praze samotné. Farmářské trhy, veganské restaurace, mezinárodní filmové festivaly, neziskové organizace, na tom všem můžete vidět, jak v reálu funguje globalizace, která pomáhá přeměnit Prahu ve skutečně moderní město. A je to právě tato myšlenka, která mi dodává nejvíc naděje. Stejně jako já budu postupně vrůstat do tohoto města, město bude zároveň růst se mnou, až se z něj stane místo, kde se skutečně budu cítit doma.

Hlavně mi ale věřte s tím kouřením, prosím vás o to.