Stále mi přijde zvláštní, že se v Čechách pije, jí a slaví 24. prosince. Štědrý den pak slouží ke vzpamatování se z předešlého dne včetně šíleností rodinných setkání a obžerství. V Británii to vše podstupujeme až pětadvacátého. Jestli to bylo rukou štěstěny či osudu, nevím, ale několik let jsem dokonce zažil kombinovanou verzi českých a anglických vánoc.
To hltání a pojídání tisíce a jednoho požitku Štědrého večera a dne vážně ohrozilo můj pocit nesmrtelnosti. Nějakým způsobem jsem ale přežil. V dnešní době se pokud možno snažím dvojitým svátkům vánočním vyhýbat. Tento rok se ubírám zpět do Británie užít si radosti s mou anglickou rodinou (Štědrý den a několik dalších na zotavení) a zároveň shlédnout změny a odlišnosti od mého života v Čechách. Následky takových oslav pak nabízejí vhodnou chvilku k recenzi úsilí let minulých a možná i k návrhu několika nápadů do nového roku.
A aby toho nebylo málo, přichází Nový Rok přesně na podpatku vánoc! Je to čas
završení a zavržení vznešených předsevzetí jako třeba: Jo, já vážně musím
přestat pít, jíst a kouřit a utrácet spoustu peněz.
Takové a podobné příklady
jsou často vážně zdůrazňovány během Silvestra, kdy naše morální hodnoty
střemhlavě upadají a potřebují obnovit ještě větším množstvím předsevzetí na
Nový rok.
A tady máte vtip, který jsem nedávno slyšel. Je to český vtip od jednoho
českého kamaráda. Jaké tři nejčastější lži uslyšíte od Čechů? Odpověď:
1.
Zajdem na jedno.
2. Dáme ještě dvě.
3. Už nikdy nebudu pít!
Zajímalo by
mě, kolikrát budou řečeny během nadcházejících svátků.
Tak tedy jezme, pijme a buďme šťastní, staň se, co se má stát, a těšme se na lepší zprávy v příštím roce.