Rád bych se s vámi vypravil zpět do srpna roku 1989. Do Prahy a tehdejšího Československa jsem původně přijel za prací, mým úkolem byla renovace elektrických rozvodů na zdejším britském velvyslanectví. U nás v severním Irsku, odkud pocházím, panovala tenkrát představa, že pražské ulice jsou plné pochodujících ruských vojáků a lidé tu žijí v neustálých obavách před komunistickým režimem. Zatímco druhá domněnka se mi potvrdila, na ruské vojáky jsem tu nenarazil. Strach z komunistů byl však patrný, třebaže se skrýval za úsměvy a hospodskými řečmi. Tenkrát jsme měli řidiče, Antony se jmenoval, a ten nás varoval, abychom v barech nemluvili moc nahlas o komunistech, protože tam spolu s ostatními bylo i nemálo členů strany, kteří by nás mohli za odměnu udat.

Tuzex, německá marka, britská libra a koruna

Ambasáda nám z nějakého zvláštního důvodu vyplácela příspěvky ve třech měnách: v tuzexových bonech, německých markách a v korunách. Bony byly měnou, kterou zavedla komunistická strana, aby jimi mohla odměňovat své věrné členy. Bony se platilo ve speciálních obchodech (Tuzexech), kde se prodávalo západní zboží. Pro nás to bylo moc výhodné, protože jsme bony mohli s (normálními) Čechy vyměnit za české koruny v poměru tři koruny za jeden bon. Na vzkvétajícím černém trhu se německá marka dala vyměnit za třicet pět korun a za britskou libru, která měla ještě větší hodnotu, jste dostali šedesát korun. Jelikož ceny piva se pohybovaly kolem čtyř korun, znamenalo to, že za jednu libru jste si mohli koupit patnáct piv. Šťastné to dny! 

Nejvyšší tajemství

Jako každý správný stavební dělník, ani my jsme se rozhodně nespokojili s jedním či dvěma pivy. Jakmile přišel víkend, vyrazili jsme na divokou jízdu do ulic v centru Prahy. V Praze jste tenkrát téměř nepotkali nikoho ze Západu. Jediní turisté, kteří sem směli, byli občané bývalého Sovětského bloku: východní Němci, Poláci, Maďaři atd. My jsme byli jiní, mluvili jsme anglicky, a proto jsme se všude stávali centrem pozornosti. Lidé chtěli mluvit anglicky a v barech jsme proto byli velmi oblíbení. Avšak tato popularita měla i svou stinnou stránku a tou byla nechvalně známá StB. Její členové nás několikrát sledovali a občas parkovali v brzkých ranních hodinách přímo před naším domem v naději, že je zavedeme k nějakému ambasádnímu  tajemství. Bohužel porozumět eskapádám deseti opilých stavebních dělníků se ukázalo být nad jejich síly.

Změny

Tak to vypadalo před dvaceti lety. Teď zaplatíte za pivo v průměru čtyřicet korun, Tuzex i německou marku odvál čas a za jednu libru dostanete ubohých dvacet osm korun. Město je plné cizinců ze všech koutů světa a kdysi téměř prázdný Karlův most je dnes každý den plný lidí. Ne všechny změny jsou vždy k lepšímu.