O opuštěné psy se v Praze stará trojský útulek, který provozuje pražská městská policie. Má kapacitu 174 psích míst, k tomu ještě pomáhá dalším nalezeným a opuštěnýám zvířatům - králíčkům, morčatům, papouškům i zvířatům exotičtějším.
Od začátku letošního roku toto výjimečné městské zařízení přijalo bezmála dva tisíce psů a skoro dvě stě padesát jiných druhů zvířat včetně exotických hadů a pavouků. Většina nalezených psů je během několika hodin předána majiteli - díky povinnému čipování a evidenci, které v Praze bylo zavedeno již v roce 2005.Ti, kteří svého páníčka nemají, bývají rychle adoptováni. Tedy pokud jde o štěňata a psy malých plemen. „Větší a černé psy lidé moc nechtějí. Bojí se, že je nezvládnou, že budou mít z útulku pošramocenou psychiku,“ říká veterinářka Lucie Klimšovská.
V říjnu to začne
V útulku mají s poprázdninovým nárůstem zvířecích klientů bohaté zkušenosti. Už koncem prázdnin jim volají lidé, zda by jejich mazlíčka neumístili. Už se jim prostě do běžného každodenního života nějak nehodí.
Nejhorší nápor prý přichází v říjnu. „Školákům přibývají povinnosti, naplno se rozjedou jejich zájmové činnosti. Takže lidé buď zvíře nechají svým příbuzným či známým, nebo ho přinesou k nám s tím, že ho někde našli," uvádí Bronislav Mazáč, zástupce vedoucího útulku.
Od majitelů zvířata neberou
Proč si lidé často vymýšlejí, že psa našli? Protože útulek zvíře přímo od majitele nepřijme. „Jsme prioritně zaměřeni pouze na opuštěná či toulavá zvířata," vysvětluje Bronislav Mazáč s tím, že nález zvířete je nejlépe ohlásit na městské policii (třeba na linku 156). Ta pro nalezence přijede.
Na odchyt a převoz mnohdy vystresovaných zvířat jsou strážníci dostatečně vybaveni jak automobily, tak speciální odchytovou technikou. Každý týden takto útulek přijme průměrně pět psů.
Pořídit si psa je až moc jednoduché
Chyba je v tom, že obstarat si zvíře není nic složitého. Člověk k tomu vlastně nic nepotřebuje.
„Lidé často nepřemýšlejí a do bytu si pořídí velké a temperamentní plemeno. Nebo babičce, která sotva chodí, koupí německého ovčáka. Takový pes pak časem logicky skončí na ulici – anebo ho majitelé přivedou k nám, abychom ho utratili,“ upozorňuje veterinární lékařka Lucie Klimšovská.
Stačilo by, aby lidé výběru psa věnovali alespoň tolik času, jako výběru nového mobilu. „Možná by pak nebyli překvapeni, že štěně štěká a dělá loužičky, nebo že z roztomilého chlupatého uzlíčku vyroste docela slušný hafan,“ dodává lékařka.
Příklad pro děti
Veterinář přitom zdravé zvíře utratit nesmí. A tak mnoho nezodpovědných majitelů psa prostě někde vyhodí z auta, nebo uváže. „Otázka zní, zda si rodiče, kteří se po prázdninách takto zbaví zvířete, uvědomují, jaký příklad tím svým dětem dávají,“ zamýšlí se veterinářka. Přitom podle ní kolikrát pomůže uklidnit se a rozvrhnout si v rodině úkoly spojené s péčí o čtyřnohého mazlíčka.
Pořízení domácího zvířete by mělo být uvážené. Pes se totiž dožívá až 15 let, proto by si budoucí majitel měl být jistý, že se o něj zvládne postarat. Bude pak mít parťáka na celý (psí) život. Pokud si tím, zda takový závazek zvládne, jistý není, psa by si pořizovat neměl. Vyhodit ho na ulici totiž vážně není řešení.