Ocúny najdete v Ornamentální zahradě u jezírka a vědět o sobě dávají v době, kdy jiné květiny už odkvétají. Objeví se jakoby z čista jasna a jejich křehká krása a jemné pastelové zabarvení upoutá snad každého.

Ocún: zvláštní zjevení

Ocún je takové zvláštní zjevení, květy nevšedního tvaru totiž ze země vyrostou znenadání samostatně, bez jakékoli opory stonků nebo listů. A po odkvětu se zase stejně nečekaně zatáhnou a zmizí, jakoby se po nich slehla zem.

Až na jaře na místě, kde se ocúny na podzim „propadly“, vyroste krátká lodyha se širokými kopinatými listy a se semínkem stuleným v růžici. Po dozrání semen, na začátku léta, nadzemní část rostliny odumře a až za několik týdnů se objeví nové květy.

Jedovatá kráska

Ačkoli ocún působí křehce a něžně, dejte si na něj pozor. Je totiž jedovatý! Obsahuje zejména alkaloid kolchicin, která při požití může způsobit nejen průjem a křeče, ale také dušnost a dokonce také poruchy ledvin nebo poškození krvetvorby.

Uvádí se také, že dávka 0,02 gramu je dokonce smrtící. Proto ocúnu staří Řekové přezdívali ecphemeron – jediný den trvající. Moc dobře věděli, že je květina jedovatá a věřili, že po požití jejích hlíz člověk do druhého dne zemře.

Ořechoplodec: jeho oříšky jedlé nejsou

Koncem léta se začíná „klubat“ i ořechokřídlec (též ořechoplodec), který v Troji najdete v Japonské zahradě. Rozhodně si ho nemůžete splést, protože vodopád jeho květů je nádherně modrý, což v tuto dobu nebývá v přírodě zrovna obvyklé. Proto se mu také říká modrovous.

Ořechoplodec pochází z Číny a z Japonska, některé druhy z Mexika. Jde o listnatý opadavý keř, který dorůstá do výšky maximálně jednoho metru. I když se jmenuje ořechoplodec, nenechte se zmást. Jeho plody – oříšky (tobolka se čtyřmi drobnými semeny) – jedlé nejsou.

Ořechoplodec má drobné kopinaté listy zelené a stříbřité barvy. Když je promnete mezi prsty, intenzivně voní po citronech. Touto vůní láká včely, čmeláky a motýly ke svému opylování.

Až se příště zase budete procházet trojskou botanickou zahradou, také si přivoňte...