Botanická zahrada tak reaguje na akci Pták roku, kterou každoročně vyhlašuje Česká společnost ornitologická. Letos tato kampaň, jejímž cílem je upozornit veřejnost na úlohu a význam ptactva v přírodě a zároveň motivovat k jejich ochraně, slaví své výročí - čtvrtstoletí.

Ohrožené druhy

V rámci této propagace se veřejnost vždy dozví, který druh se pro daný rok stává ptákem roku. Bývá jím vždy ten, jemuž ze strany člověka hrozí určité nebezpečí.

Kampaň také doprovází prezentace zajímavých a užitečných informací. Třeba jak přikrmovat, či jak správně postavit a vyvěsit budku.

A právě to se v těchto dnech dozvíte i v trojské botanické zahradě, kde můžete v horní části Ornamentální zahrady porovnat, jak má ptačí budka správně vypadat a jak se naopak stavět nemá.

Jak vypadá sýkorník a jak a kam ho vyvěsit?

Věděli jste například, že nejčastěji používaným typem budky je sýkorník? Jde o „ptačí obydlí“ s nejmenším vletovým otvorem – o průměru maximálně 3,2 centimetru, který musí být chráněn plíškem (proti jeho poškození, především datlem). Přední stěna budky je kvůli jejímu čištění výklopná a jištěná na boku hřebíkem.

Budka slouží všem druhům sýkorek, lejskům, krutihlavům a brhlíkům.  Vyvěšuje se do lesa, sadů, parků, remízů či větrolamů, a to vždy na světlejší místo nebo polostín, nejlépe na podzim nebo brzy z jara. To proto, aby se ptactvo mohlo včas orientovat při výběru hnízdiště.

Důležitá je také orientace umístění. Budky by měly být vyvěšeny ve výši 3 – 5 metrů otvorem do průseku, paseky, stranou houštiny. A také v klidných místech.

Přikrmování je nutné

Výstava v Troji vám také odpoví na často kladenou otázku: „Ptactvo krmit, či nekrmit?“ V botanické zahradě zastávají názor, že přikrmování je dobré, někdy dokonce nutné.

V tomto tvrzení se opírají o postoje jednoho z předních evropských ornitologů, prof. dr. Petera Bertholda, autora řady vědeckých prací o migraci ptáků a jejich ekologii.

1

Největšími ochránci ptáků jsou Angličané

Peter Berthold tvrdí, že přikrmování především zpěvných ptáků může v období, kdy trpí nouzí – při náhlých „jarních návratech“ - zachránit jejich život, a tak podstatně napomoci k udržení nebo opětovnému vzestupu početního stavu ptačího světa.

„Největšími ochránci ptáků na světě jsou Angličané. A právě oni přikrmování ptáků rozšířili na celý rok (nejen na zimní období). A tato praxe pomalu zapouští kořeny také v Německu a měla by se stát standardem všude,“ tvrdí profesor.