Co jsou to vlastně sukulenty? Takové rostliny, které mají schopnost vázat ve svém těle vodu do zásoby. Této vlastnosti se říká sukulence a díky ní rostliny přežívají i velmi dlouhá období sucha v pouštních a polopouštních podmínkách.

Tradiční domovinou nejznámějších sukulentů jsou americké pouště, nejvíce se jich však vyskytuje v jižní Africe, kde pouště mají velmi stabilní polopouštní klima už přes 70 milionů let.

Sukulenty našly domov i v expozicích trojské zahrady

I trojská botanická zahrada se pyšní celou řadou odolných sukulentních druhů. Například v expozici severoamerická polopoušť je na ploše 3 000 metrů čtverečních soustředěna celá sbírka kaktusů, včetně těch zimuvzdorných. Obdivovat tu můžete především severoamerické zástupce rodu Opunti, které jsou nejatraktivnější koncem jara, kdy na některých z nich vykvétají velké různobarevné květy, často zakrývající celé tělo rostliny.

Kromě rostlin z čeledi kaktusových se zde můžete seznámit ale i s mnoha severoamerickými trvalkami a jehličnany, které v přírodě tvoří v těchto společenstvech jejich kostru.

Výstava představuje 200 druhů

A co návštěvníkům nabídne letošní ročník výstavy nazvané Sukulenty – krása rostlinného těla? Na dvě stě „kousků“ ze sbírek trojské botanické zahrady, i od dalších předních pěstitelů z České republiky! A to nejen kaktusy a jiné podobné rostliny, ale i exponáty podobné révě vinné, tykvím nebo zvonkům. I ty se totiž podle kurátorky Evy Smržové dokázaly přizpůsobit drsným podmínkám panujícím v nejsušších oblastech světa.

Bohužel, často vinou činnosti člověka, patří tyto druhy k těm nejvíce ohroženým. I díky našim zahradníkům a kůrátorům, kteří pečují o sbírky vzácných rostlin, je šance tyto druhy zachovat pro další generace,“ říká Bohumil Černý, ředitel trojské botanické zahrady.

Nejohroženější sukulentní druh

Návštěvníci můžou obdivovat i vzácnou Brighamii insignis, která je jedním z nejohroženějších sukulentních druhů. „Tato rostlina patří do příbuzenstva zvonků a původní je na Havajských ostrovech. V přírodě je však již s velkou pravděpodobností vyhynulá, jelikož zde byl vyhuben její jediný opylovač, bez něhož se neumí přirozeně rozmnožovat. Naštěstí se poměrně snadno pěstuje, a tak tento druh přežívá ve sbírkách botanických zahrad,“ vysvětluje Eva Smržová

Rostliny jsou na výstavě prezentovány tak, jak je pěstují obyvatelé tropů a subtropů, kteří si jimi zdobí své příbytky. Chudí je sázejí do čehokoli, co mají po ruce, ti movitější je pak vystavují ve velmi okázalých nádobách. Výstava přibližuje oba styly a je naaranžovaná v tropickém stylu.