A na jehličnany jsem se zaměřila během své poslední návštěvy Botanické zahrady hlavního města Prahy i já. A to v expozici Japonská zahrada. Představím vám hned tři, které mě tu zaujaly – kryptomerii japonskou, cypřišek tupolistý a hlavotis peckovitý.

Kryptomerie japonská se do Evropy dostala roku 1842

Kryptomerie japonská – jak sám její název napovídá – pochází z Japonska, kde byla nalezena v roce 1692, a Číny – zde jsou první zmínky o ní z roku 1701. Do Evropy byla dovezena roku 1842, o tři roky později se objevila i u nás, na Sychrově.

Co vás na kryptomerii na první pohled zaujme? Určitě její neobvyklé vzezření – strnulý výraz, úzký pyramidální tvar a tenká, červeno-hnědá kůra, odlupující se v dlouhých úzkých pásech.

Ani jehlice nejsou nezajímavé. Mají příjemně sytou, zelenou barvu teplého odstínu, na podzim a v zimě se barví do bronzově hnědé, což je ochranná reakce na chlad. Zajímavostí je, že na stromě vytrvávají zhruba 4–6 let, pak zhnědnou a i s celými větvičkami opadnou.

Kryptomerie má pro Japonce duchovní význam

Jedná se o strom mrazuvzdorný, stálezelený a Japonci mu přikládají zvláštní duchovní a národní význam. Pěstují ho v parcích a v blízkosti chrámů, kde dorůstá do výšky až 45 metrů a dožívá se stáří více než jednoho tisíce let!

I dřevo kryptomerie má v Japonsku velké využití – na výrobu vodních staveb, lodí, sloupů, nábytku, nářadí či slouží jako surovina pro výrobu papíru.

V Evropě je kryptomerie nejčastěji používána jako dekorativní parková dřevina. Nejvyšší evropská kryptomerie dosahuje 39,5 m výšky a roste ve Francii.

Cypřišek tupolistý roste nestejnoměrně

Stálezelený je i cypřišek tupolistý, který právě díky své svěží barvě rozhodně v Japonské zahradě nepřehlédnete. Oproti kryptomerii je podstatně menšího vzrůstu – cypřišek tupolistý, odrůda Nana Gracilis dorůstá do výšky 2-3 metrů a šířky asi 1,5 metru.

I tenhle strom je na pohled velmi zajímavý, roste nestejnoměrně – tvar koruny je nepravidelný a větvě pokroucené. Konce větévek mají mušlovitý tvar a tlusté jehličky jsou mírně zvlněné a mají lesklou, jasně zelenou barvou.

Ze dřeva cypřišku se budovaly svatyně

Tahle dřevina rovněž pochází z Japonska, kde se z jejího dřeva dřív budovaly svatyně a šlechtické paláce. Cypřišku tupolistému se v minulosti také říkalo Ohňový strom. To proto, že byl hojně používán pro rozněcování ohně třením.

Do Evropy byl dovezen v roce 1861 a podle odborníků patří Nana Gracilis k nejoblíbenějším odrůdám cypřišku tupolistého.

Hlavotis peckovitý připomíná tis

Posledním stálezeleným jehličnanem, který vám představím, je hlavotis peckovitý. Jde o opravdu krásnou dřevinu, která připomíná tis. Na rozdíl od něj ale není smrtelně jedovatá a má měkčí, zhruba pěticentimetrové jehlice. Ty jsou na větvi postaveny spirálovitě a vytvářejí tvar písmene V.

Hlavotis peckovitý, stejně jako předchozí jehličnany, pochází z Japonska, v Evropě ho počátkem 19. století zpopularizoval nadšený botanik Earl of Harrington, podle kterého dostal také latinské jméno (Cephalotaxus harringtonii).

Jeden z mála ovocných jehličnanů

Rostlině, jejíž růst je velmi pomalý – může trvat až deset let, než se zvedne do výšky 1,2 metru, se také přezdívá „švestkový tis“. Jde totiž o jeden z mála ovocných jehličnanů, jehož plody připomínají právě drobné švestky. Ovoce dozrává v září a je dlouhé zhruba tři centimetry.

A ještě jedna zajímavost. Hlavotis peckovitý se v tradiční čínské medicíně používá k léčbě různých nádorových onemocnění. Jeho syntetická forma byla v roce 2012 schválena pro léčbu dospělých pacientů s některými typy chronické myeloidní leukémie.