Žižkov, bývalá dělnická čtvrť, má pro filmaře půvab odjakživa. Vznikl o ní například dokumentární film Tvář Žižkova, který natočil režisér Petr Václav během svých studií na FAMU. Zachycuje tuto pražskou čtvrť v roce 1989, a tak si lze prostřednictvím snímku připomenout i dnes již zmizelá místa. Autor si totiž klade otázku, zda měla asanace Žižkova v průběhu 80. let smysl a komu prospěla. Vedle obyvatel Žižkova v dokumentu promlouvá i architekt Milan Janů a hlavní projektantka přestavby Žižkova Marie Hubíková.
Ponrepo a ti druzí
Žižkov vůbec je spojen se samým počátkem kinematografie u nás, s legendárním Viktorem Ponrepem. Úplně prvním stálým kinem na Žižkově byl Biograf Edison bratří Moravců, který stál v Husinecké ulici. Malý sál však nemohl dlouho konkurovat Weissovu biografu v Bezovce, jenž začal promítat jen o osm týdnů později, ani Biografu Ponec v Husitské ulici.
Tehdy se ještě filmu říkalo „elektrické divadlo živých fotografií“ a běžným doprovodem promítání bylo i eskamotérské umění. O něco později vznikl Biograf Jarov, proslulý svou kapelou, která ozvučovala němé filmy. A v roce 1933 bylo otevřeno dodnes fungující kino Aero.
Žižkov v hlavní roli
Na Žižkově se samozřejmě také natáčelo. Například tu vznikla komedie Vrchní, prchni, nebo film Ecce homo Homolka, či třeba Vratné láhve. Jsou i filmy přímo této čtvrti věnované, jako už zmíněná Tvář Žižkova, Žižkovská romance režiséra Zbyňka Brynycha z roku 1958 anebo Fešák Hubert či Lásky mezi kapkami deště Karla Kachyni.
Tajnosti nejen žižkovského podsvětí, ale i filmařské, přiblíží 20. 8. zájemcům na komentované vycházce MgA. Jiří Forejt, součástí je i malé občerstvení a promítání.